Příběh, který s námi sdílela Jiřina, je důkazem toho, že abychom mohli najít partnerské štěstí, je potřeba nejprve dokázat být šťastní a spokojení sami se sebou.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
První rok po rozvodu byl nejhorší
Jiřina se rozhodla ukončit své patnáctileté manželství ve chvíli, kdy muži přišla na třetí nevěru.
„Skutečnost, že si mě můj muž váží tak málo, že mi zahnul i poté, co jsem mu už dvě jeho aférky odpustila, mě naprosto zdrtila,“ svěřuje se. Rozvod byl náročný a na jeho konci si prý Jiřina přišla jako vyžvýkaná žvýkačka.
Myslela jsem si, že nejsem hodna něčí lásky
„Kamarádky mi časem dohodily pár rande, ale na další schůzku mě z nich pozval jen jediný. A toho jsem zas nechtěla podruhé vidět já,“ píše Jiřina.
Po mnohé bolesti v manželství neměla Jiřina skoro žádné sebevědomí a vlastně se neměla ani ráda. „Zpětně mi přijde, že jsem na jednu stranu toužila po lásce, ale přitom jsem byla přesvědčena, že si ji nezasloužím.“
Pak přišel osudový telefonát
Jiřině zavolala kamarádka, která za pár týdnů odlétala na půlroční charitativní misi.
„Chtěla, abych s ní jela jako dobrovolník. Zeptala jsem se jí, jestli se nezbláznila, ale pak jsem nenašla jediný skutečný důvod, proč bych vlastně nemohla jet. Vždyť mě tu nic nedrží,“ došlo jí, a hned druhý den dala výpověď v práci, kde na ni koukali jako na blázna.
„Už jen to, že jsem začala zařizovat potřebné papíry a absolvovat přípravné kurzy, mě rozptýlilo a cítila jsem se psychicky lépe.“
Bylo to jako živá voda
Když pak přiletěla na místo a začala pomáhat lidem, kteří žili v otřesných podmínkách, byli nemocní a většina nevěděla, jestli ten den budou mít co jíst, a přesto byli šťastní a vděční za život, došlo jí, že se od nich má hodně co učit.
„Vrátila jsem se jako někdo jiný. Už jsem nebyla v depresi, že mám velký nos, pár kilo navíc a nejedou po mně chlapi. Byla jsem šťastná, že jsem zdravá, mám co jíst a nemusím se denně bát o holý život.“
„Nehodlám si ten krásný svět už kazit negativními myšlenkami ani lidmi,“ píše Jiřina, která nyní hýří životním optimismem a plány do budoucna.
Prvního ctitele svým upřímným úsměvem okouzlila jen pár dní poté, co se vrátila.
Autor: Jana Janáčková
