Sesterský vztah mezi Jiřinou a Luckou nebyl nikdy ideální. Sestry si už před lety nemohly přijít na jméno, když se po smrti rodičů pohádaly kvůli dědictví. Nyní se Jiřina od své mladší sestry dozvěděla něco, co jí vyrazilo dech.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Jiřina si o chování své mladší sestry Lucky nikdy nemyslela kdovíco. Moc dobře věděla, že s muži vždycky jednala jako s hračkami a dokázala si je podmanit. Tohle ale byla poslední kapka.
Nikdy jsme spolu neměly dobrý vztah a po smrti rodičů to vygradovalo
Už jako malé holky jsme se hodně hádaly. Dělí nás desetiletý věkový rozdíl, což nám jako dětem přišlo jako velká překážka. Nechtěla jsem s sebou tahat svoji malou sestru.
Když zemřeli rodiče, obě nás to vzalo. My dvě jsme se sice nemusely, ale rodiče jsme milovaly obě stejně. Pak ale přišla řeč na dědictví a náš vztah se ještě více pokazil.
Naši nám odkázali chalupu v horách a byt v centru města. Měly jsme si to rozdělit, ale moje chamtivá sestra chtěla všechno. Spory o dědictví nás rozhádaly natolik, že jsme spolu tři roky nemluvily.
Moc dobře jsem věděla, že to s muži umí
Sice jsme se příliš nevídaly, ale stejně mi nemohlo uniknout, jak se moje sestra staví k životu. Moc dobře jsem věděla, že si nedělá starosti se vztahy a chlapy střídá jako ponožky.
S muži to totiž vždycky uměla, což jsem jí tak trochu záviděla. Bylo v ní něco, čím si každého omotala okolo prstu. Nikdy jsem ale nedala najevo, že bych v tomhle chtěla být jako ona.
Lucka si svých partnerů nikdy moc nevážila, brala je spíše jako hračky pro zábavu. Nebylo tajemstvím, že si od nich nechává kupovat drahé věci.
Sestra mi prozradila, jakým způsobem z přítele tahá peníze. Udělalo se mi zle
Před nedávnem jsem udělala vstřícný krok a chtěla vztah se sestrou trochu napravit. Začaly jsme se vídat, ačkoli to bylo zpočátku hodně rozpačité. Nakonec se to mezi námi docela urovnalo a já byla ráda.
Jednoho dne mi sestra prozradila, že našla způsob, jak z přítele tahat peníze, aniž by jí vyčítal, že utrácí za blbosti. Čekala jsem cokoli, ale to, co mi řekla, tedy rozhodně ne.
Vymyslela si, že je nemocná. Příteli tvrdí, že chodí po doktorech a má tu či onu diagnózu. Potřebuje prý peníze na léky, které si nemůže dovolit, a on jí je platí. On skutečně věří tomu, že je nemocná.
Když jsem to slyšela, udělalo se mi zle. Dívala jsem se na svoji sestru, jak mi to vesele vypráví, a představovala si jejího přítele, který je nešťastný z toho, jak jeho přítelkyně stoná. Chtělo se mi zvracet z vlastní sestry!
Od toho dne už nemám takovou potřebu sestru vyhledávat, strašně mě zklamala. Dokonce jsem uvažovala nad tím, že jejímu příteli vše řeknu, ale je mi jasné, že ona by to nějak uhrála. Je mi ho ale líto.
Autor: Nikol Kolomazníková
