Moje dcera Lenka byla odmalička svéhlavý typ. Vždycky si všechno dělala po svém, do ničeho si příliš nenechala mluvit. Od puberty to s ní nebylo zrovna jednoduché, na střední škole se chytila špatné party a co se chování týče, šlo to hodně z kopce. Nemálo jsem se s ní natrápila, a jelikož jsem po smrti manžela na Lenku zůstala sama, často jsem byla s nervy v koncích.
Mami, jsem těhotná
Lenka vystudovala střední školu a do dalšího studia se nepustila. Do práce se příliš nehrnula, místo toho se často chodila bavit a domů se vždycky přišla jen vyspat a najíst. Její chování mě rozčilovalo, ale stále to byla moje jediná dcera a já často přimhouřila oči. S jejím životním postojem jsem nesouhlasila, myslela jsem si, že ve svých třiadvaceti letech už bude mít trochu rozum. Jenže všechno bylo jinak.
Zdroj: 123RF.COM
„Mami, jsem těhotná,“ oznámila mi jednoho dne s pozitivním testem v ruce. Chtěla jsem z toho mít radost, ale moje prvotní reakce byl šok. Ani Lenka z toho zjištění nebyla nadšená, navíc si ani nebyla jistá, kdo je vlastně otcem toho dítěte!
Nebyla zrovna ukázková těhulka
Doufala jsem, že těhotenství dceři pomůže dospět, že se konečně usadí a začne brát život trochu vážněji. Nebyla ale zrovna ukázková těhule, stále chodila do klubů a na večírky, bříško nebříško. Dokonce se nebránila ani nějakému tomu alkoholu, i když oproti dřívějším časům se držela hodně zkrátka. Začala jsem se o to maličké strachovat.
Zdroj: 123RF.COM
K dítěti nepřilnula
Devět měsíců uteklo rychleji nežli voda a moje nádherná vnučka Sabinka byla na světě. Ani narození dcerky ale Lenku nezměnilo a ona k ní nedokázala přilnout. Bylo na ní vidět, že ani nemá zájem se s dceruškou sbližovat. Po příchodu domů z porodnice mi miminko doslova hodila na starost a místo toho, aby trávila šestinedělí s dítětem, chodila si užívat.
Týdny plynuly a Lenčino chování vůči malé Sabince se ani trochu nezměnilo. A pokud ano, tak jedině k horšímu. O svou vlastní dceru se odmítá starat a já jsem tak byla nucena odejít z práce, abych se o to nebohé dítko postarala sama. Zatímco já po večerech houpu v náručí svoji vnučku, má dcera se chodí bavit, užívá si a domů se vrací nad ránem. A kolikrát dokonce nepřijde sama!
Neumím si představit, jak to bude dál
Vnučka pomalu roste a dcera se o ni zajímá jen okrajově. Neumím si ani trochu představit, jak to všechno bude dál. Děsím se dne, kdy mi má vnučka začne říkat mami, protože z toho bude mít v hlavě guláš. Zlobím se na svou dceru, ale bojím se, že když se o Sabinku odmítnu starat, dá ji k adopci. A to bych nepřežila.
Autor: Nikol Kolomazníková
