Jana žila s Jirkou poměrně spokojeně dlouhých 20 let. Brali se hned po škole, oba mladí, nezkušení. Brzy po svatbě se jim narodily rok po sobě dvě krásné dcery.
Odchod dětí znamenal životní zlom
„Když odcházela druhá dcera z domova, nesl to manžel těžce,“ vzpomíná Jana. „Týden před její svatbou se každý večer zavíral v pracovně a s nikým nekomunikoval. Myslela jsem si, že ho to přejde a nechala to být,“ líčí se smutným úsměvem Jana. Po svatbě však její manžel vyrukoval s tím, co celý týden řešil. Přemýšlel nad jejich životním stylem a prý dostal nápad.
Tajemství bylo vyzrazeno
Koupil maringotku a hledal kupce na jejich rodinný dům. Když se to Jana dozvěděla, málem se zhroutila. „Vysvětloval mi, že teď, když jsou děti z domu, už toho tolik nepotřebujeme a měli bychom žít v souladu s přírodou a nezanechávat uhlíkovou stopu. Zatočila se mi z toho hlava,“ kroutí hlavou Jana, která si zpočátku myslela, že se její manžel zbláznil. Naštěstí se dům bez jejího souhlasu prodat nemohl a s manželem byla ještě docela řeč. Zkusila ho tedy přivést k rozumu.
Na začátku se ještě dohodli
Nakonec se dohodli na kompromisu. K maringotce přikoupili menší pozemek v chatové kolonii a každý víkend tam jezdili. Manžel zryl kus půdy a založil záhonky. Jana si vlastně nestěžovala. „Trochu ho ten jeho úsporný životní styl pustil, když zjistil, jak náročná je práce na pozemku,“ líčí ještě poměrně únosné poměry. „První rok se nic zvláštního nedělo.
Poté už věci nabraly prudký spád
Druhý rok se manžel rozhodl, že dá výpověď v práci a bude trávit čas prací na zahradě, “ krčí rameny Jana. To nebylo tak strašné, z jejího platu mohli docela dobře vyžít, a když se manžel chtěl takto realizovat, nechtěla mu bránit. „Měla jsem se vzepřít hned na začátku,“ smutně dodává Jana. Manželovi se zdravý životní styl zalíbil, nutil Janu, aby vařila jen ze zeleniny, kterou vypěstoval, a nekupovala nic navíc. Tvrdil, že peníze nepotřebují a neustále vymýšlel strategie, jak se stát samozásobiteli. Téměř mu to vycházelo.
Zakázal mi cokoliv kupovat
Porozuměl principům permakultury a vypěstoval každoročně obrovské množství ovoce a zeleniny. Co nesnědli, zavařil na zimu. „Zakazuje mi kupovat cokoliv jiného,“ smutně líčí Jana. „Když si chci dát pořádné jídlo, jdu k některé z dcer na oběd. Doma mohu vařit jen z manželových výpěstků. On je šťastný, že prý nepotřebujeme peníze. Ale my je potřebujeme. Jen mu to není možné vysvětlit. Přemýšlím o rozvodu,“ uzavírá Jana.
Autor: Kamila Mertlová
