S Alexem žijeme už nějaký ten čas ve společném bytě. Potkali jsme se před 4 lety a více než tři roky ho považuji za svého partnera. Doufám, že si ho jednou budu moci vzít a mít s ním rodinu. Vzhledem k mému věku by už bylo na čase se o děti pokoušet. Jenomže si nejsem jistá, zda chci mít dítě s někým, kdo mi není schopen představit vlastní rodiče.
Alex o rodině nemluví. Jednou nebo dvakrát během našeho vztahu možná řekl, že se musí stavit na vesnici za mámou a něco s ní probrat, ani jednou mě ale nevzal s sebou. Když se ho snažím zeptat na informace o rodičích, vždy téma nějak zamluví.
Nemá s nimi špatné vztahy
Nemyslím si, že by měl s otcem či matkou nějaké problémy. Podle mého názoru by mi řekl, kdyby jeho rodiče byli kriminálníci nebo kdyby s nimi měl nějaké nevyřešené spory. Možná se za ně stydí? Nebo je v tom něco víc? Ať už je to cokoli, něco mi tají, a to už pěkně dlouho. Není přece normální, abych po tolika letech společného života nevěděla, kdo ho přivedl na svět.
Několikrát jsem se snažila nadhodit, že bych jeho rodinu ráda poznala. Vždycky jenom odpoví, že si určitě najdeme čas za nimi zajet. Jenomže když mu řeknu, že mám volno a mohli bychom konečně vyrazit na výlet za rodiči, on se vymluví, že musí pracovat. Jednou má projekt do firmy, jindy musí zůstat v práci přesčas. Vždy nějakým způsobem unikne tomu, abychom za rodinou jeli.
Snažila jsem se pátrat. Marně
Jediné, co vím, je, že Alexova rodina žije na venkově. Zda bydlí v domě jenom otec s matkou, nebo jestli má ještě nějaké další příbuzné, to netuším. Ani to, jak se vesnice jmenuje. Zkoušela jsem pátrat v Alexových fotoalbech, zadat jeho příjmení do internetového prohlížeče, nikdy jsem se ale nic nedozvěděla.
Když jsem mu to řekla, smál se mojí snaze a nakonec mi řekl, že až přijde čas, tak jeho rodinu určitě poznám. Tak, jako to říká vždy. Druhý den jsem ho ale přistihla, jak si prohlíží mou počítačovou historii a kontroluje, zda jsem něco opravdu nezjistila.
Nevím, co mi tají, ale rozhodně s ním chci toto téma vyřešit dřív, než se rozhodnu mít s ním děti. A jelikož mi čas šlape na paty, začínám uvažovat i o ultimátu: Pokud ti nemůžu věřit, budeme se muset rozejít.
Autor: Šárka Cvrkalová