Hynek má vždy na všechno připravený záložní plán. Dokonce i na nespolehlivost svědka. Se svým tragikomedickým příběhem se rozhodl svěřit pomocí e-mailu i naší redakci. Na svatbě se totiž ukázal jako praktický muž, který vždy zachrání situaci. Chvíli ale netušil, zda jeho nevěsta pláče nadšením, nebo ponížením.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
„Pepa je takový trouba. Tušil jsem, že když mi půjde za svědka, něco se stane. On je zkrátka ten typ, co pokazí, na co sáhne. Jenomže ho mám rád a nedokázal jsem si představit, že by to měl být někdo jiný,“ vypráví Hynek. „Alespoň nás vždycky svojí neschopností pobaví,“ směje se.
Ztratil snubní prstýnky. Svěřil se mi těsně před svatbou a všechno jsem musel napravovat sám
Pepa do poslední chvíle dělal, jako by se nic nestalo. „Kdyby mi to třeba řekl den předem, tak bych s tím něco udělal. Ale on se mi až na svatbě svěřil, že už tři dny nemůže najít naše snubní prstýnky,“ vzpomíná Hynek. „Samozřejmě jsem na něho byl naštvaný, nemohl jsem ale křičet a hádat se s ním, abych nepokazil svatbu. Navíc by mi snoubenka řekla, že jsem si svědka vybral sám.“
Na Hynkovi tedy bylo, aby na poslední chvíli, půl hodiny před začátkem obřadu, vymyslel, jak celou situaci zachrání. „Samozřejmě mi Pepa nabídl svoje prsteny, které ale byly obrovské, mojí nevěstě by spadly až na zápěstí, navíc by to bylo neosobní. Rozhodl jsem se tedy vyřešit všechno jinak. Zašel jsem pro náhradní prsteny do auta.“
Jsem instalatér. Alespoň to bylo autentické
„Když jsem Pepovi podal dvě velké matice, díval se na mě s výrazem nepochopení. Nakonec nám je ale před hosty podal a já jednu navlékl své snoubence,“ vzpomíná Hynek. „Nechápala, co se děje. I oddávající na nás koukal jako na blázny. Měla slzy v očích, když jsem před všemi objasňoval, že svědek zapomněl prstýnky doma, a proto máme naštěstí náhradní řešení.“
Hynek si dodnes tajně myslí, že byla jeho snoubenka zklamaná. Nikdy mu to ale nepřiznala. A když se hosté začali smát, ona se k nim přidala. „Nejsem si jistý, že to byly slzy smíchu, ale mohu jen doufat. Nakonec vše dobře dopadlo, tedy až na Pepu, se kterým moje žena od toho dne snad měsíc nemluvila.“
Prsteny se nakonec našly. „Samozřejmě, že je měl Pepa založené v nočním stolku. Neměl jsem mu je dávat tak dlouho předem, jenomže jsem nechtěl, aby je moje snoubenka náhodou viděla, a odmítl jsem předání až na svatbě. Vlastně je to moje chyba,“ říká Hynek. „Ale chyba, ze které jsem vybruslil s humorem.“
Autor: Šárka Cvrkalová
