Hanka (32): Byla jsem zamilovaná do svého spolužáka, po letech jsme se vzali

od Luboš Klouček
3 minuty čtení
nevestaamuz
nevestaamuz

Hned první den na střední škole jsem se zakoukala do sympatického blonďáka. Byl vysoký i arogantní. Znáte to, je to přesně ten typ pro mladou a naivní holku. Zamilovanost mě neopustila ani po letech a já se s ním nakonec dala dohromady.


Zadní lavice

První den na střední škole jsem si sedla do zadní lavice. Ten nový kluk si sednul o lavici vedle a koukal na mě svýma modrýma očima. Hned mi bylo jasné, že je to grázlík. O to víc jsem ho tehdy chtěla. Házel mi vzkazy na zmuchlaném kusu papíru a neustále si ode mě půjčoval propisku a pravítko. Stali jsme se parťáky a baviči v celém prvním ročníku. Všichni nás vídali spolu a čekali, kdy se dáme dohromady.

Nejhorší chvíle na střední

Ve druhém ročníku jsme se spolu po plese vyspali a já doufala, že nám začne dlouho očekávaný vztah. On to ale bral jinak a místo toho začal chodit se spolužačkou z vedlejší třídy. Byla to malá nevyrovnaná holka, která se s každým jen hádala. Byla jsem v šoku z jeho výběru a ona mu dokonce zakázala se mnou přátelit. Od toho dne mi začalo peklo a zažila jsem poprvé v životě šikanu. On ji poslechnul na slovo a začal na mě být hnusný, ignoroval mě nebo mně neustále pomlouval. Každý den jsem stávala s odporem, co si na mě zase vymyslí. Poštval proti mně půlku třídy a já se stala terčem posměchu.

Nevěra ve vzduchu

Zdroj: 123RF.COM

Za pár dní jsem se od jednoho kluka ze školy dozvěděla, že můj idol tu svoji krasavici už půl roku podvádí. Svým chováním vůči mě si vyléval svou vinu. Nechtěla jsem to řešit a nechala tomu čas. Nakonec to prasklo a já byla obviněna ze spoluúčasti na nevěře. Většina lidí tomu uvěřila, ale nebylo na tom nic pravdy. Neměla jsem sílu se hádat a nechala jsem, ať se klepy šíří dál. Jediné, na co jsem se těšila byl konec školního roku. Ať už to celé konečně skončí a já jsem ze střední školy pryč.

O pár let později

Za pár let jsem se uchytila ve velké světové firmě, která se zaměřovala na oděvní průmysl. Mým snem bylo pracovat jako návrhářka a pomalu a jistě jsem se k tomuto cíli blížila. Na střední školu jsem se snažila zapomenout a bolest způsobenou sympatickým blonďákem uschovat hluboko v sobě. Zpřetrhala jsem veškeré kontakty bývalou třídou, protože mi jen připomínala bolestivou minulost.

Shledání po letech

Jednoho dne jsme měli velkou konferenci, na které jsem měla mít vlastní prezentaci. Cítila jsem se tak nervózní, ale byla to moje cesta k tomu, abych vedla módní úsek a byla zároveň i návrhářka. Měla jsem připravenou skvělou prezentaci s vtipnými prvky. Čekala jsem, až se místnost naplní a začala jsem prezentovat. Ke konci byl prostor k dotazům a zvedl se vysoký blonďák – ten samý, který mi zlomil srdce na střední škole! Ten, kterého jsem milovala. Podlomila se mi kolena a on mi položil otázku. Vůbec netuším, jak zněla a ani, jak se celá ta prezentace ukončila. Vzpomínám si jen na odchod do kanceláře a třes v rukách.

V tom mi někdo zaklepal na dveře a byl to on! S úsměvem od ucha k uchu se mě zeptal, jestli ho ráda vidím. Bezmyšlenkovitě jsem mu odpověděla, že moc ráda nejsem. On zavřel dveře a řekl, že mi už několik let dluží omluvu a stále na to myslí. Dlouho jsme mluvili a on mi vše vysvětlil. Byl mladý a nechtěl mi ublížit, ale pak netušil, jak se z těch vlastních pavučin lží vymotat a našel vhodnou oběť – mě.

Konec dobrý, všechno dobré

Pozval mě na skleničku a ledy roztály. Jsme spolu něco málo přes rok a už jsme se i vzali. Znali jsme se vlastně celou tu dobu, jen jsme se na pár let odloučili. Pořád mám v sobě malou křivdu, ale on se mi to snaží každý den vynahradit a projevuje mi svoji lásku. V ten stejný den jsem získala dlouho očekávanou pracovní pozici i kluka svých snů.

Autor: Monika Holemá


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články