Denisa byla jako dítě hyperaktivní a nechtěla jíst. Rodina ji však k jídlu nutila, což ji dohnalo k léčbě obezity. To později vedlo k touze po dokonalé postavě spojené s bulimií.
Holka jako kluk
„Jako malé dítě jsem byla neustále v pohybu“, začíná Denisa své vyprávění. „Byla jsem hyperaktivní dítě plné touhy po dobrodružství, lezla po stromech a s kluky se předháněla, kdo bude rychlejší a dál doběhne. Do jídla mě rodiče museli často nutit. Moje hubené tělo však nedalo spát mamince a babičce, které do mě neustále cpaly knedlíky, buchty a další tradiční česká jídla.“ Došlo to až tak daleko, že v deseti letech musela Denisa díky své tloušťce na ozdravný pobyt pro děti s obezitou.
To již vážila 60 kg a každý pohyb byl pro ni problematický. Právě tam se naučila korigovat svoji neodolatelnou touhu po jídle a eliminovat přejídání. Vydrželo jí to poměrně dlouho. Až do rané dospělosti zvládala mít všechny své chutě pod kontrolou a hmotnost se držela na přijatelných hodnotách.
S novým mužem se vrátily staré potíže
„Měla jsem několik vztahů, ale až ten poslední byl osudový. V době, kdy mě Jirka opustil kvůli mé údajné tloušťce, se mi zhroutil svět a začala jsem se opět nekontrolovaně přejídat,“ vysvětluje Denisa s pláčem na krajíčku. „Právě tehdy jsem se pevně rozhodla, že musím se svojí váhou něco udělat. Z dnešního hlediska si uvědomuji, že k tomu nebyl žádný důvod. Byla jsem normální zdravá holka s průměrnými proporcemi. Přesto jsem po každém jídle trpěla výčitkami svědomí a snažila se držet hladovky. Nedokázala jsem si odříct chuť jídla, ale děsila jsem se toho, že přiberu.“
Jak jíst a nepřibrat?
Denisa si vždy po jídle strčila prst do krku a všechno šlo ven. Záchodová mísa se stala její nejlepší kamarádkou. Připadalo jí to normální. Jedla, ale nepřibírala. Trvalo to několik měsíců a všechno se zdálo být v pořádku. Až do doby, kdy potkala svého současného manžela, a začali se snažit o založení rodiny.
Místo těhotenství jen zkažené zuby
Denisino tělo trápené neustálým zvracením nebylo schopné otěhotnět. Navíc se jí začaly kazit a žloutnout zuby, díky kterým musela často do ordinace. A právě zvídavá zubní lékařka zjistila, o co jde. Pro ověření své domněnky zkusila pošimrat Denisu vyšetřovacím sklíčkem na zadní straně jazyka. Známý dávicí reflex následoval prakticky okamžitě a Denise bylo jasné, že její tajemství je vyzrazeno.
„Zubařka ihned zavolala na psychiatrii, kam jsem putovala rovnou z jejího křesla,“ doplňuje s vděčností v hlase Denisa. „V současné době docházím na pravidelné psychoterapie a doufám, že se svým zkaženým životem ještě zvládnu něco udělat. Dobu, kdy jsem měla skvělou postavu, ale trpěla bulimií, bych už nikdy vrátit nechtěla,“ přiznává Denisa.
Denisa
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Autor: Kamila Mertlová
