Před pár lety jsem měla krátkodobý románek s mladším partnerem. Bylo to nedlouho poté, co jsem se rozvedla s nyní již bývalým manželem a potřebovala jsem si tzv. spravit chuť. Asi po půlroce nezávazného vztahu založeného jen na fyzickém uspokojení mi došlo, že bych si k sobě měla najít rovnocenného partnera – ideálně v mém věku. Myslela jsem si, že mladého milence už nikdy neuvidím. Spletla jsem se, o čtyři roky později jsme se setkali znovu, přišel mě totiž požádat o ruku mé dcery!
Chtěla jsem za svým nerozvážným románkem udělat velkou tlustou čáru. Nesnesla bych pomyšlení, že se moje jediná dcera dozví, že si její máma něco začala s mladším mužem – natolik mladším, že byl vlastně jen o ždibec starší než moje dcera. Koho mohlo napadnout, že je svět tak malý a muž, který byl před lety mým milencem, mě jednoho dne požádá o ruku mé dcery?!
Doufala jsem, že na tuto životní etapu zapomenu
Do vztahu s mladým partnerem mě dovedly nespokojené roky po boku bývalého manžela, který nedokázal ženu patřičně ocenit. Byla jsem pro něho spíše služka s kuchařkou dohromady než rovnocenná partnerka. Manželství s ním mě natolik otrávilo, že jsem si půl roku po rozvodu spravila chuť v náručí mladého muže, který mě dokázal zahrnout pozorností i něhou. To jsem potřebovala.
Když mi došlo, že se chovám bláznivě, náš vztah jsem ukončila a pevně věřila tomu, že na tuto nerozvážnou životní etapu zapomenu. A podařilo by se mi to nebýt neskutečné náhody, která se stala před půl rokem!
Neuvěřitelný šok hned mezi dveřmi
Věděla jsem, že má moje dvacetiletá dcera přítele, ale že je to mezi nimi až tak vážné, jsem se dozvěděla jen pár hodin před tím, než se dcera ruku v ruce se svým partnerem objevila v mých dveřích. Nedokážu popsat ten šok, který jsem prožila v okamžiku, kdy jsem poprvé spatřila dceřina budoucího manžela. Okamžitě jsem v něm poznala Lukáše – mého tehdejšího mladého partnera, se kterým jsem kdysi navázala velmi intimní vztah.
V tu chvíli jsem se nezmohla na jediné slovo. A co teprve o hodinu později, kdy se Lukáš vytasil s žádostí o ruku mé dcery. Tehdy se o mě pokoušely mdloby!
Nemohla jsem dceři bránit ve štěstí
Měla jsem jim požehnat? Měla jsem dovolit, aby si muž, se kterým jsem před pár lety spala, vzal moji jedinou dceru? Z té představy se mi na okamžik udělalo nevolno. Pak jsem ale pohlédla do tváře svého jediného dítěte a viděla tam štěstí, které po boku Lukáše prožívala. Nemohla jsem jí v něm bránit, proto jsem se svatbou souhlasila a svému bývalému milenci dovolila, aby se oženil s mojí dcerou.
Za pár měsíců se dcera vdává a bude to nádherná svatba. O našem tajemství vím jen já a Lukáš, ačkoli jsme o tom, co mezi námi bylo kdysi, nemluvili, oba dva víme, že naše tajemství si vezmeme do hrobu.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Autor: Nikol Kolomazníková
