O pořádný trapas se naší čtenářce Daně postaral její šestiletý syn Roman. Když spolu byli v nákupním centru, před zraky zaskočených nakupujících se vyčůral do květináče. Mamince přitom tvrdil, že je to normální a dědeček to taky dělá.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Dana byla v šoku. V e-mailu popsala, jak neskutečně trapně se cítila. Po příjezdu domů hned naložila tatínka do auta a odvezla ho do nemocnice.
Synovi se do obchodu nechtělo. Nerad nosí roušku
Dana má tři děti. Dvě z nich jsou již dospělé. S manželem si před šesti lety pořídili ještě kloučka Romana. A právě ten se mamince postaral o pořádný trapas.
„Vzala jsem syna do nákupního centra, potřeboval nové boty,“ vysvětluje nám Dana. „Sice se mu moc nechtělo chodit po obchodě v roušce, ale co se dalo dělat,“ píše.
Nikdy nezapomenu na to, co syn udělal před zraky všech lidí
Dana a syn Roman prošli několik obchodů. Krátce před odchodem domů však klučina udělal něco, na co jeho maminka nikdy nezapomene.
„Odběhl ke květináči, stáhl si kalhoty a začal čůrat!“ popisuje šokující okamžiky Dana a hned vzápětí dodává, že v prvním okamžiku nevěřila tomu, co vidí na vlastní oči.
„Lidi okolo se samozřejmě dívali, kroutili hlavou a já si všimla, že k nám začala kráčet ochranka,“ píše Dana. „Bylo mi za syna neskutečně trapně, hned jsem ho okřikla a táhla ho z nákupního centra pryč,“ dozvídáme se.
V autě mi řekl něco, co mě zaskočilo. Musela jsem jednat
Dana dala synovi samozřejmě kázání. Stále byla v šoku a nevěřila, že se její syn před malou chvílí skutečně vyčůral do květináče. Roman jí však v autě řekl něco, co ji zaskočilo.
„Tvrdil mi, že je to normální,“ píše naše čtenářka. „Dědeček to prý také dělá, viděl ho u toho,“ pokračuje. Vzápětí se dozvídáme, že Dana okamžitě vyrazila k místu, kde bydlel její otec, a odvezla ho do nemocnice.
Lékař moje obavy potvrdil. Byla jsem z toho zdrcená
Danu napadlo, jestli její tatínek náhodou nezačíná být popletený. Odvezla svého otce do nemocnice, kde lékař provedl vyšetření a s tatínkem si promluvil.
„Asi po půl hodině si mě doktor zavolal a potvrdil mi moje obavy,“ píše Dana. „U mého tatínka se začala rozvíjet stařecká demence. Byla jsem z toho zdrcená. Ta představa, co se začne dít, mě psychicky ubíjela,“ přiznává se otevřeně.
Synovi jsem to vysvětlila, přesto se stále cítím trapně
Dana musela synovi vysvětlit, že to, co toho dne udělal, se rozhodně dělat nemůže. Vysvětlila mu také, že je dědeček nemocný.
„Nevím, jestli mě syn patřičně pochopil, ale nezbývá mi než doufat, že už se to nebude opakovat,“ uvažuje. „I přesto se cítím trapně, sice jsem na sobě měla roušku, ale byli tam lidé, kteří mě poznali,“ zoufá si. „Aby toho nebylo málo, musím o to více hlídat svého tátu, který teď bude potřebovat naši pomoc více než kdy jindy,“ uzavírá svůj příběh.
Autor: Natálie Kabourková
Názor odborníka
Děti – zdroj velké radosti i velkých útrap v životě člověka. Je třeba se na celý příběh dívat z toho hlediska, že kdyby nevznikla tato, pro Danu zahanbující situace v obchodním centru, pak by možná trvalo mnohem delší dobu, než by si všimla onemocnění svého otce. V tom horším případě by to mohlo dojít až k životu ohrožujícímu scénáři, než by si někdo v okolí všiml, že se s jejím otcem něco děje. Protože se tak ale stalo v poměrně neškodném případě, mohla ho dovézt k lékaři, který ho mohl diagnostikovat a Dana nyní o stavu svého informovat, a může se podle toho dále patřičně zachovat.
V podobných situacích je vhodné dítěti celou situaci vysvětlit, samozřejmě ve slovech přiměřených jeho věku. Děti jsou zároveň křehké i obdivuhodně odolné, a pokud s nimi budeme bez ostychu obezřetně takovéto případy rozebírat, dítěti to může do budoucna jedině pomoci. Zároveň je zapotřebí zdůraznit vhodný způsob komunikace, nechceme totiž dítě zbytečně traumatizovat.
Musíme vždy přihlížet k věku dítěte a pečlivě si rozmýšlet, jak a co dítěti řekneme. Dětský věk je totiž pro život člověka nesmírně důležitý a vlivný, má dopad na formování jeho osobnosti a na jeho celý budoucí život a má souvislost s momenty v dospělosti i tam, kde bychom je většinou na první pohled vůbec nehledali.
