Byla jsem závislá na televizi a mobilním telefonu. Únik mi zachránil manželství

od Luboš Klouček
3 minuty čtení
zena a mobil
zena a mobil

Z událostí uplynulého roku jsme byli s manželem dost emočně vyčerpaní. Doufali jsme, že když zmizíme z denního stereotypu, od všech a všeho, zachráníme náš vztah. Jediným řešením byl únik od technologií.


Restart manželství

Můj muž a já máme docela hezké manželství. Jsme nejlepší kamarádi, máme společnou vášeň pro horory a dokumenty. Ale za 3,5 roku manželství a 9 let vztahu jsme si zažili i špatné chvilky. Ať už šlo o manželovo onemocnění, se kterým byl několikrát hospitalizován, několik nepovedených pokusů o umělé oplodnění, nebo o problémy v práci.

Po posledním neúspěšném pokusu o umělé oplodnění jsme byli oba na dně. Fyzicky i psychicky. Zvenku náš vztah vypadal v pořádku, ale cítili jsme, že potřebujeme nějaký restart. Chtěli jsme vypadnout. Pryč, od lidí i techniky.

Pravidla restartu

Našli jsme krásné místo v přírodě, asi 2,5 hodiny jízdy od našeho města. Útulný domek na stromě s venkovní vířivkou.

Než jsme se vydali na cestu, domluvili jsme si pravidla.

  1. Žádné telefony. Bylo to pro mě těžké, protože pracuji v oblasti sociálních médií. A také proto, že se ráda dělím o pěkné zážitky a tohle místo bylo prostě super. A jiný foťák než na mobilu nemáme. Ale taková jsou pravidla.
  2. Žádná televize. Zvykli jsme si trávit spoustu času u televize nebo seriálů. Tento víkend jsme měli strávit spolu, společnými aktivitami a mluvením.

Ale konečně jsme byli pryč od toho městského šílenství.

Zážitek může začít

Zdroj: 123RF.COM

Přijeli jsme vlakem a majitel ubytování nás vyzvedl. Jako uvítání jsme si vychutnali pár skleniček vína v posteli. První noc byla neskutečná. Takhle krásně se nám snad ještě nespalo. Žádný hluk, světla, telefony, nic, co by nás rozptylovalo. Ráno jsme si udělali sendviče a čaj. Seděli jsme v županech na terase a povídali si. Za normálních okolností bych takovou snídani hned sdílela na Instagramu. Ale neměla jsem telefon. Takhle jsem si ráno už dlouho nevychutnala.

Pak pro nás měli majitelé připraveno několik aktivit, které nás měly sblížit. Hodně jsme se nasmáli. Zjistili jsme, že manžel je dobrý na hrubou práci, zatímco mně se dařily spíše drobné práce, kde záleželo na detailech. Došlo mi, že naše spolupráce tady odráží naše fungování doma. Manžel dělá spoustu věcí na domě, je praktický a organizovaný. Já mám tendenci řešit a zajímat se o jemnější a kreativnější detaily, jako třeba jaká bude výzdoba domu, dlaždice v koupelně a podobně.

Byla jsem na nás pyšná, že jsme se snažili si pomáhat, místo abychom se hádali, nebo se sebou navzájem soutěžili, jak se to stávalo jiným párům.

Také jsme šli na dlouhou procházku přírodou. Cílem byla asi hodinu a půl vzdálená restaurace. Cestou jsme se ztratili asi 20krát. Ukázalo se, že jsme opravdu rozmazlení městem, kde se můžeme kohokoli na cestu zeptat, nebo se podívat do mobilu na GPS. Čtení z papírové mapy byl pro nás oříšek. Měli jsme tak ale spoustu času si o všem promluvit. O tom, jak se cítíme v našem společném životě ve městě, zda tam chceme zůstat, o umělém oplodnění, o manželových zdravotních problémech. V restauraci jsme zůstali do tmy. Bláhově jsme si chtěli zavolat taxi, což se v těchto končinách ukázalo jako nereálné. Vydali jsme se tedy na cestu pěšky. Ve tmě a zimě. Ale kupodivu nás to podivně sblížilo, když jsme si cestou zpívali a říkali vtipy.

Poslední ráno jsme se váleli v posteli snad hodiny. To bychom doma nikdy neudělali. Když jsme náš dům na stromě opouštěli, uvědomila jsem si pár drobných změn. Drželi jsme se za ruce, říkali si více komplimentů a nespěchali jsme k telefonům.

Jak to změnilo náš vztah

Tento víkend dal našemu vztahu novou šťávu. Chodíme víc ven, častěji si jen tak sedneme, vypneme telefony i televizi a jsme prostě spolu. Víc si povídáme, víc se spolu smějeme. A ke snídani si rádi děláme sendviče.

Autor: Jana Janáčková


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články