Barbora bydlí se svým manželem už několik let v osmipatrovém panelovém domě. Své sousedy zná alespoň od vidění. Nedávno však v domě potkala někoho cizího, kdo jí navždy změnil život.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
S manželem bydlíme v sedmém patře vysokého panelového domu. Naštěstí máme v domě výtah, takže nemusíme každý den šlapat až do sedmého patra po svých. Jízda výtahem navíc vždy trvá jen pár vteřin. Toho dne mi to ale připadalo jako věčnost.
Domů jsem se vrátila až pozdě večer, protože jsem měla v práci odpolední směnu. Byla jsem hrozně unavená, těšila jsem se, že přijdu domů a půjdu hned spát.
Když jsem čekala na výtah, najednou jsem si všimla, že nejsem na chodbě sama. Během chvilky se vedle mě objevil neznámý muž a zeptal se mě, jestli se může se mnou svézt.
Myslela jsem si, že jde k někomu na návštěvu, jinak by se přece nedostal do domu. Moc jsem si ho nevšímala, jen jsem přikývla a řekla mu, že jedu skoro až nahoru, nechal mě tedy nastoupit první.
Na něco tak odporného jsem ani nepomyslela
Ve výtahu jsem si jako obvykle chtěla připravit klíč od bytu, ale najednou jsem si všimla, že muž nezmáčkl žádné tlačítko požadovaného patra, myslela jsem si, že prostě zapomněl, kam jede.
Ten neznámý se najednou postavil čelem ke mně, začal se přibližovat a přitom si sahat do rozkroku. Bylo to naprosto nechutné, nevěděla jsem, kam se dívat, neměla jsem kam utéct.
Doufala jsem, že výtah brzy zastaví a já uteču, ale ten den jízda trvala nezvykle dlouho. Muž mě najednou začal obtěžovat slovně a chtěl, abych ho začala osahávat stejně tak, jako se osahával sám.
Byl u mě tak blízko, že jsem měla jeho intimní partie nalepené na svém boku. Otočila jsem se čelem ke stěně výtahu, abych se na něj nemusela dívat. Také jsem se ho snažila odstrčit, křičela jsem na něj, aby mi dal pokoj, ale byl větší a silnější než já.
Když výtah konečně zastavil, kopla jsem ho do nohy, vyběhla na chodbu a začala jsem křičet. Rychle jsem se snažila najít ztracené klíče, ale nemohla jsem je najít. Muž z výtahu sice vylezl, ale když slyšel můj jekot, zřejmě ho to vyděsilo. Já už na něj ale nekoukala a snažila jsem se jen rychle najít klíče.
Podle manžela jsem to měla nahlásit na policii
Po chvilce jsem klíče konečně našla a rychle jsem odemkla dveře od našeho bytu. Vpadla jsem dovnitř, rychle zabouchla dveře a rozklepaná jsem se svezla na podlahu. Byla jsem v šoku.
Najednou přiběhl manžel, také zaslechl můj křik a lekl se, proč jsem na podlaze. Hned se ptal, co se stalo. Postupně jsem to ze sebe vysoukala. Manžel ihned otevřel dveře a chtěl toho úchyla dopadnout, ale na chodbě už nikdo nebyl.
I přesto trval na tom, že bychom měli zavolat na policii a vše ohlásit. Já si ale pořádně ani nepamatovala, jak ten muž vypadal, natož co měl na sobě.
Něco podobného už nikdy nechci zažít
Ačkoli bydlíme v sedmém patře, od té doby se bojím výtahem jezdit. Také jsme upozornili ostatní sousedy, aby nepouštěli jen tak do domu někoho cizího. Do výtahu přesto lezu jen s manželem. Doufám, že už nikdy něco podobného nezažiju.
Autor: Gabriela Kibicová
