Ještě před pár lety jsem si vzala do hlavy, že se do mých třicátých narozenin provdám a založím rodinu. Ale člověk míní a hvězdy nad námi si řekly, že mi dopřejí něco zajímavějšího. Pár vztahů vzalo za své ještě než vlastně začaly a z mého snu se pomalu stávaly jen střípky.
Růžové brýle
Můj život se vlastně točí stále kolem mé práce. Jako pravá ruka ředitele prestižní firmy se mám co ohánět, aby bylo vše na jedničku, dodržovat termíny, zpracovávat náročnou agendu, zajišťovat chod kanceláře, grafy, tabulky a další „nutné nezbytnosti“. Občas mi jde z toho hlava kolem a z mé osmihodinové směny se většinou stává deseti až dvanáctihodinovka. Čert to „vem“, doma na mě beztak čeká jen kocour Black.
Zdroj: Aliaksei Skreidzeleu/123RF.COM
Tomu stačí plná miska oblíbených granulí a večerní podrbání za uchem. V práci jsem měla v podstatě svou druhou rodinu, kolegyně, se kterými jsme si občas vyšly na skleničku a za zábavou. Za celý den kontaktů s obchodními partnery jsem se těšila na klid domova. Ale nebyla bych to já, kdybych je tak zahálela. Na to, abych už od teď vysedávala doma s kocourem je vždycky času dost.
Nová příležitost v podobě písmenek
Zdroj: undrey/123RF.COM
V pátek večer, kdy jsem konečně opustila kancelář a plácla s sebou na gauč jsem při surfování po internetu narazila na pozvánku na večerní kurz tvůrčího psaní. To je ono, člověk se má stále vzdělávat. Dvakrát týdně jsem docházela do kurzu nadšených pisálků. Totálně mě psaní pohltilo a já se shlédla v myšlence napsat svou vlastní knihu. „Postav se na vlastní nohy, dej vale kanceláři a zkus štěstí, jde ti to“. To byla úžasná slova pochvaly našeho lektora, vitálního padesátníka, uznávaného spisovatele, a hlavně ohromujícího gentlemana.
Káva, slib a loučení
Nezůstalo pouze u psaní, jak asi každý tuší. Scházeli jsme se po kurzu, na kávu, sklenku, procházku a později i na sbírku motýlů v jeho bytě. Vše bylo zalité sluncem, on rozvedený bez závazků, já svobodná a nabitá energií. Románek trval téměř rok, teď sedím sama s dlaněmi v klíně a tápu, jak dál se svým životem. Ač bylo od začátku nad slunce jasné, že Patrik je bohém tělem i duší, nechtěla jsem tomu faktu uvěřit natož si připustit. Sám nikdy neměl děti, aby ho nebrzdily v rozletu, jak sám říkal. Milovala jsem společné dovolené, adrenalinové zážitky, osvobozující a relaxační víkendy, hodiny golfu, společné psaní i čtení knih. Pak ale přišla těžká rána, která zasáhla nejen mé srdce. Vztah byl v troskách. Patrikovi se zastesklo po staré dobré náruči bývalé ženy.
Plod naší lásky
Až po nějaké době, kdy si z mého bytu odnesl poslední věci jsem našla na svém těhotenském testu dvě patrné modré čárky. Velké tajemství našeho vztahu zřejmě nebude prozrazeno. Proč taky, bohémský styl a rodičovství se prostě sloučit nedají.
Autor: Daniela Lahodová
