Skončil mi právě dlouholetý vztah a kamarádka mi doporučila, ať si založím online seznamku a trochu se rozptýlím. Byla jsem vůči tomu dost skeptická. Najít pravou lásku přes internet?
Dodnes si pamatuji den, kdy jsem měla opět zlomené srdce. Myslela jsem, že to byl ten pravý. Nikdy jsem moc nemyslela na vdavky, ale hledat dalšího životního partnera se mi prostě už nechtělo. Jak se teprve cítí ženy po třicítce?
Mám hledat dál?
S vědomím, že se zase budu seznamovat s nějakým novým partnerem a budu začínat s čistým štítem, mi do smíchu moc nebylo. Je vůbec možné, potkat spřízněnou duši? Podle údajných výzkumů se povídá, že se k vám z celého světa hodí nejlépe asi sedm lidí. Je to průměr vašich znalostí, dovedností a představ, které byste měli mít společné. Jen sedm lidí z celé planety? To mi zrovna nezní jako povzbudivé číslo.
Pasivně aktivní na seznamce
Zdroj: 123RF.COM
Po několikátém přemlouvání od přátel jsem si přeci jen založila profil na seznamce a vyčkávala, co se bude dít. Hned od prvního okamžiku mi začalo psát asi deset mužů. Může se zdát, že se tím chvástám, ale opravdu nebylo o co stát. Podstatná část nápadníků byla nezaměstnaná, zadaná nebo dokonce ženatá. Měla jsem jen jedinou schůzku se sympatickým hasičem, ale z mé strany tam nebyla žádná žhavá jiskra. Zanevřela jsem na celou seznamku a více než čtyři měsíce ji nenavštívila.
Pocit samoty mě přinutil jednat
Jednoho letního dne jsem seděla ve své kanceláři a připadala jsem si najednou hrozně sama. Chtěla jsem si s někým popovídat. Moji přátelé buď pracovali nebo byli na dovolené. Napadlo mě jediné řešení – zase se podívat na můj profil na seznamce. Klikla jsem na tlačítko „přihlásit se“ a začala na mě skákat jedna zpráva za druhou. Bylo jich tam dohromady 82! Každá z nich začínala slovy: „Ahoj, jak se máš nebo Sluší ti to.“ Konec, žádná originalita. Najednou tam byla zpráva od něj. Svalnatá postava, modré oči, nekuřák. Poslal mi velmi dlouhou a zároveň i vtipnou zprávu. Už ani nevím, co v ní přesně bylo, ale smích mě ještě hodně dlouho nepřešel. Překonala jsem svoji nedůvěru a záhadnému Martinovi odepsala.
Jaké bylo pokračování?
Za pár dní jsme měli první schůzku v restauraci a oťukávali se. Objednali jsme si grilovaného lososa a pak jsme se procházeli po městě. Začala jsem doufat, že nějaký ten chlap pro mě přece jen existuje! Měl stejné sny i plány do budoucna, jaké jsem měla i já. A stále má, i se mnou – svou ženou.
Autor: Monika Holemá
