S Michalem jsem se dala dohromady hned v prváku. Bylo nám tehdy oběma devatenáct. Náš vztah sice ze začátku budil pochybnosti, ale nakonec jsme spolu zůstali až do posledního ročníku. Netušila jsem ale, co všechno kvůli mně Michal dokáže udělat. Ačkoli jeho úmysly možná nebyly zlé, nakonec vedly k našemu rozchodu.
Michal byl vždycky vtipálek. Dělal si srandu i z věcí, o kterých se nevtipkuje, a často jsem mu vyčítala, že jednou na ty svoje žertíky doplatí. Neuvědomoval si, že se některá jeho slova mohou dotknout i lidí, na kterých mu záleží.
Začalo to jednou nepovedenou zkouškou. Bála jsem se, že nedokončím školu
Měla jsem těsně před závěrečnou zkouškou. Bylo ale potřeba složit ještě zkoušky ze všech předmětů, aby mě k závěrečným pustili. Bála jsem se především matematiky, která mi nikdy moc nešla. Učitel byl sympaťák, ale bodoval bohužel dost přísně. A tak jsem na první pokus test nezvládla. Když jsem neuspěla ani napodruhé a zbývala mi jediná šance, plakala jsem celý večer Michalovi na rameni. A tehdy zavtipkoval na téma, že pokud si s naším profesorem něco začnu, třeba mi tu zkoušku dá.
Zdroj: 123RF.COM
Neměla jsem ani náladu na vtipy, ale i když to bylo naprosto nevhodné, zasmála jsem se tomu. Když druhý den opakoval Michal ve škole svou hlášku, padl návrh, aby se informace zapsala do školního časopisu.
Vycházel každý týden a jedna stránka byla věnována hláškám studentů
Protestovala jsem proti tomu, aby o matikáři něco takového psali. Dotýkalo se to nejen mě, ale navíc to nebyla žádná pravda a přišlo mi to už vážně přestřelené. Jenomže mě nikdo neposlechl a navíc jsem si druhý den v listu přečetla, že na tom třeba něco bude, když ho tak urputně bráním.
Všichni sice pochopili, že se jedná o vtip, vedení školy si ale zavolalo autora časopisu a dožadovalo se vysvětlení. Bohužel, i když se ukázalo, že se jednalo o hloupý vtip, rodiče některých spolužáků se začali vyptávat, jak je možné, že nejhezčí holky ze školy mají vždy jedničky. Nakonec nebylo pro ředitele školy jiné možnosti, než matikáře odvolat. Tolik jsem se styděla, když jsem se mu omlouvala. Odpověděl, že ví, čí vina to byla a že by holka jako já měla zvážit, s jakými lidmi se stýká.
S Michalem jsem se rozešla. Chápal dobře proč, sice mě přemlouval a prosil, opravdu mě miloval, ale já už nemohla být s někým, kdo udělala tak špatnou věc. Zkoušky jsem nakonec složila s náhradním učitelem a i ty závěrečné jsem zvládla bez problémů. Na školu ale vzpomínám spíše s negativními zážitky.
Autor: Šárka Cvrkalová
