Muži jako by se snad Alici vyhýbali obloukem. Několik let nemohla natrefit na pořádného chlapa. Ačkoli měla několik vztahů, žádný z nich nevyšel. Ani s Juliánem, se kterým to dokonce vypadalo na svatbu. Alice už začínala mít pocit, že je v lásce prokletá. Pak si ale našla přítele, se kterým konečně poznala lásku. Nevěděla však, jak moc to změní její život.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Alice byla ráda, že konečně našla muže, který ji miluje a chová se k ní jako k princezně. Místo toho, aby své štěstí sdílela s přáteli, které měla roky po svém boku, o všechny kvůli lásce přišla.
Neměla jsem štěstí na muže, ale na přátele ano
Pokud jde o lásku a vztahy, roky jsem neměla štěstí. Správní muži jako by se mi vyhýbali a osud mi do života posílal jen ty, se kterými to za moc nestálo. V lásce mi sice přáno nebylo, co se však přátel týče, měla jsem opravdu kliku. Během svého života jsem se obklopila lidmi, na které jsem se mohla spolehnout. Za své nejbližší přátele jsem byla nesmírně vděčná.
O to více mě mrzelo, když jsem o všechny přišla. Nezůstal mi vůbec nikdo.
Konečně došlo i na mě a já se zamilovala
Po několika nevydařených vztazích, přičemž na některé z nich bych nejradši zapomněla, konečně došlo i na mě a já se zamilovala. Našla jsem si přítele, který mě od samého začátku nosil na rukou. Zajiskřilo to mezi námi okamžitě, sympatie byly vzájemné, cítili jsme to oba dva. Takový pocit štěstí jsem již dlouho nezažila. Nechtěla jsem ale nic zakřiknout, proto jsem o svém vztahu před přáteli pár měsíců mlčela. Pro jistotu.
Kamarádi mě zavrhli. Jsem podle nich zvrácená
Až po nějaké době jsem svého přítele Dominika představila kamarádům. Čekala jsem, že budou rádi, že mi budou přát štěstí. Místo toho jsem se dočkala opovržení a znechucení, které jsem viděla ve tvářích lidí, jež jsem roky považovala za kamarády.
Přátelé mého přítele nepřijali. Mě odsoudili za to, že jsem zvrácená a zvrhlá. Nedokázali přijmout, že jsem si našla přítele, kterému je teprve devatenáct let. Na ten večer, kdy jsem jim Dominika představila, nikdy nezapomenu. Hodně se toho v mém životě během několika hodin změnilo.
Našla jsem lásku, ale ztratila kamarády
Dominik a já jsme spolu stále. Funguje nám to i navzdory věkovému rozdílu. Někdy se sice setkáme s názorem, že vypadáme jako matka a syn, čelila jsem také posměškům ze strany druhých lidí. Nám to ale nevadí, protože jsme šťastní.
Velmi mě ale mrzí, že když jsem konečně našla lásku, po které jsem roky toužila a opakovaně ji nenacházela, ztratila jsem své kamarády, které jsem měla ráda a na kterých mi záleželo. Většina z nich se mnou přestala mluvit, protože jsem podle nich divná. Kéž by dokázali hodit předsudky za hlavu a lásku mi přát.
Autor: Nikol Kolomazníková
