S manželem Tomášem jsme měli několik let společné zaměstnání. Pracovali jsme pro velkou společnost, která se věnovala výrobě výtahů. Z důvodu nízkého počtu zakázek se však po čase rozhodla firma zavřít jednu z poboček, kde jsme společně s manželem pracovali.
Hned pár týdnů poté mi z konkurenční firmy přišel dopis, zdali bych neměla zájem o místo v jejich prostředí. Manželovi se nikdo nový neozval a on od té doby odmítá hledat nové zaměstnání.
Ze začátku jsem jeho zklamání chápala
Tomáš dal do své minulé práce všechnu trpělivost i čas. Nebyl ten typ zaměstnance, který by splnil jen nutné povinnosti. Věnoval se svým úkolům i doma a snažil se přicházet na nové nápady, které by zlepšily stávající výrobu. Nebylo pro mě překvapením, že se po odchodu z firmy uzavřel do sebe. Jeho hrdost mu nedovolila poslat životopis jinam, a tak jen čekal, až se mu někdo ozve. Dny ubíhaly a nabídky stále nikde. Čekala jsem, že to pro Tomáše bude impuls, aby začal hledat sám, ale on se místo toho začal chovat, jakoby už žádnou práci nepotřeboval.
Teď jsem na všechno sama
Od doby, kdy jsem nastoupila na své nové pracovní místo, jsem neustále unavená. Jelikož se jedná o nové prostředí, kde se ještě zaučuji, tak chodím domů skoro pravidelně pozdě večer. Tam na mě čeká úklid, příprava večeře a mnoho dalších povinností. Když pak pohlédnu na svého manžela, pohodlně usazeného v křesle u televize, mám úplně zkaženou náladu. S financemi problém nemáme, jelikož mi na nové pozici nabídli slušnou odměnu, ale to pro mě stále není důvod, aby manžel vysedával doma a zcela se oddal své lenosti.
Tomáš mě překvapil svým přístupem
U večeře jsem se neudržela a řekla jsem manželovi o svém trápení. Nejprve jsem vyjádřila soucit, aby věděl, že chápu jeho složitou situaci. Když ale začal zvyšovat hlas a snažil se mě umlčet, můj pohár trpělivosti přetekl. Jasně jsem mu vysvětlila, že nemá na výběr. Odmítám ho do konce života živit a zároveň se sama starat o celou domácnost. Má slova ho očividně urazila a od té doby mezi námi nepadlo jediné slovo. Za svým názorem si ale stojím a nezměním ho, ani kdyby celá situace měla vyústit až v rozvod.
Věřím, že hlavou rodiny by měl být muž a měl by dokázat zabezpečit rodinu nejen po finanční stránce. Velký vzor jsem viděla ve svém otci, který vždy zaměstnání zvládal na jedničku a totéž očekávám také od svého manžela. Tomášovi dávám pár posledních dní, aby se dal dohromady a začal usilovat o normální život nebo se naše cesty budou muset rozejít.
Autor: Tereza Hotovcová