Přinášíme vám zpověď dívky, kterou těžký osud přivedl do Klokánku. Její matka propadla alkoholu natolik, že nebyla schopná se postarat o sebe, natož o svou dceru. Otce nechala zavřít do vazby za domácí násilí, sama zanedbávala své povinnosti a svou nezletilou dceru týrala a ponižovala.
Co se dělo za zavřenými dveřmi
„Že moje máma pije, jsem věděla už dlouho. Přišla z práce a už si nesla v tašce petky s vínem.“ V této rodině se o vše potřebné staral otec, o nákupy, jídlo i čisté oblečení. Máma dle slov dívky pila a byla na všechny jen zlá. Nadávala, motala se a neustále padala. „Když ji táta zvedal, prala se s ním. Jak ji odstrkával, tak měla máma modřiny.“
Máma jedla mnoho prášků. Když dívka jednoho dne přišla domů, otec tam nebyl. „Odvezla ho policie do vazby. Prý domácí násilí, říkala máma. A že mě taky budou vyslýchat, mám se opovážit říkat něco o tom, že pije, to prý uvidím. A tak jsem to neřekla, jen že táta strká do mámy.“
Zdroj: Brian Jackson/123RF.COM
Po tom, co se stalo, matka začala pít mnohem víc. Začala domácnost zanedbávat, nestíhala dělat večeře ani prát. „Nadávala teď hlavně na mě. Zase se motala a padala, ale já ji neuzvedla, aby zase vstala. Někdy mě bila, pak jsem utíkala nebo otevřela okno a volala.“
Příchod sociální pracovnice
„Do školy za mnou přišla sociální pracovnice a ptala se, co se doma děje. Byla moc milá, a tak jsem jí něco řekla, že se někdy mámy bojím a proč. Slíbila, že mámě domluví a že já jsem šikovná holčička.“
Dívka se k tomu postavila čelem a byla rozhodnutá si poradit. Myslela na mámu, která to neměla lehké, když byl táta zavřený. „Jenže doma to lepší nebylo. Máma byla každý den opilá tak, že často ráno ani nebyla schopná odejít do práce.“
Dívka se začala bát a ze školy se domů vracela nerada. „Taky jsem se začala počůrávat. Máma řvala ještě víc, tak jsem se snažila to všelijak maskovat.“
Zdroj: 123RF.COM
Přišel den, kdy si máma od rána nebyla schopná sundat ani pyžamo. Neměli nic k obědu a ani k večeři. Máma znovu pila a padala, nadávala na tátu i na dceru. „Když se zvedla a šla na mě, utíkala jsem k oknu, otevřela ho a volala o pomoc. Máma mě odstrčila a upadla, byla to strašná rána. Pak přijela městská policie a viděli to, mámu úplně opilou v pyžamu na zemi. Taky ten nepořádek.“
„Proboha,“ řekli, „tady tě nenecháme.“ Přivolali státní policii a policie sociální pracovnici. „Odvezli mě na policii. Cestou jsem se počůrala. Bála jsem se toho, co se děje a co se mnou bude. Tentokrát jsem všechno řekla popravdě. Paní policistka si vše zaznamenala. Mámu už jsem neviděla, řekli mi, že se už nemusím bát.“
Příchod do Klokánku
Pro dívku si přijeli z Klokánku (zařízení Fondu ohrožených dětí). O dívku se postarali, okoupali ji, dali jí čisté věci a jídlo. Konečně se mohla znovu cítit v bezpečí.
Zdroj: 123RF.COM
„Své desáté narozeniny jsem už oslavila v Klokánku. Začala jsem chodit do nové školy. Najednou jsem měla hodně kamarádů – malých i větších, bavilo mě se o mrňousky starat, pomáhat tetě, která byla vždycky usměvavá, třeba se škrábáním brambor, byla tady legrace. Přestala jsem se bát mámy. Ta za mnou jednou do Klokánku přišla, ale já jsem nezvládla ji vidět, prostě jsem se rozklepala a plakala jsem.“
Dívka byla ráda, že ji nikdo nenutil, aby se s mámou setkala. „To mi poradila paní psycholožka, říkala, že mám právo říct, co chci, a já jí věřila a říkala to. Nejradši jsem ale na mámu vůbec nemyslela, jako by nebyla, prostě jsem ji chtěla v hlavě vymazat.“
Výslech na policii
Dívka musela jít znovu na policii, aby mluvila o tom, jak se k ní matka chovala. Vyhodnotili to jako týrání. „To, že mi nadávala, vyhrožovala, ponižovala mě, že mi nedala najíst, nutila mě chodit a spát ve špinavých věcech, že mě bila.“
„Pak jednou paní psycholožka přišla a vyprávěla mi, že je to s mojí maminkou špatné. Je v léčebně a její stav je hodně zlý. Nevnímá nic. Krátce nato matka zemřela. A pak za mnou začal chodit do Klokánku táta, kterého pustili z vazby.“
Směrem k lepším zítřkům
Otec měl hodně starostí, musel vyklidit byt, kam se již nechtěl vracet, a hledal jim nové bydlení. Měl hodně starostí, potřeboval si sehnat práci, o kterou přišel.
„Já jsem se na tátu vždycky těšila, chodila jsem s ním ráda na procházky ven z Klokánku. Když našel nové bydlení, chodila jsem k němu na víkendy.“ Poté měla dívka v Klokánku další oslavu, tentokrát rozlučkovou, když z Klokánku odešla nastálo.
Fotografie jsou z důvodu citlivosti údajů pouze ilustrační, věk a jméno dítěte bylo změněno.
Autor: Redakce ve spolupráci s Fondem ohrožených dětí – zřizovatelem zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Klokánek
Zdroj: Klokanek FOD
