Když Terezku a Markétku přivezl do Klokánku soudní vykonavatel, postěžoval si, že bude muset celé auto nechat deratizovat. Zanedbané holčičky byly nejen vyhublé a vyhladovělé, ale měly také vši.
Nevěřily tomu, že se mohou pořádně najíst
Ihned po jejich příjezdu jim byl nabídnut čerstvý koláč s jablky. Dívenky se na jídlo dívaly, jako by byly najednou v jiném světě. „To můžeme opravdu sníst?“ zeptala se podle Klokánku nevěřícně starší Terezka. „Půl plechu koláče zmizelo během chviličky. Holčičky se tvářily šťastně, jen se stále škrábaly na hlavě. Teta jim udělala zábal proti vším a připravila vodu s pěnou do vany. Děvčata nedala jinak, než že se budou koupat spolu,“ vypráví Klokánek.
Dívky na sebe byly podle všeho zvyklé a jedna pro druhou znamenaly mnoho. Bylo na nich ale vidět, že rozhodně nejsou zvyklé na takové milé zacházení, na normální jídlo a teplou koupel. „Neustále se smály, foukaly si bublinky z pěny a vůbec se jim nechtělo ven.“
Matka telefonicky odsouhlasila ostříhání
Tety se zpočátku bály, že budou dívky protestovat. Jejich dlouhé vlasy nešly vůbec rozčesat. Naštěstí ale obě souhlasily s tím, že se nechají ostříhat. „Chtěly jsme to udělat už doma, ale nenašly jsme jiné nůžky, než ty na nehty oznámila prý Klokánku Terezka. A tak bylo rozhodnuto.
Předem ale bylo třeba požádat o souhlas matku dětí. „Matka se stříháním souhlasila, vlastně jí to bylo úplně jedno. Prý souhlas s ostříháním podepíše, až přijede na návštěvu. Ale důrazně nás upozornila, že to bude až po výplatě, protože prý teď nemá ani korunu,“ vypráví Klokánek.
Dívky musely k lékaři
Krátké vlasy sice dívkám slušely, bohužel jim ale zůstalo na hlavě plno boláků. Klokánek tak neváhal a zajistil jim lékařské vyšetření. „Teta se málem neubránila výkřiku, jak se lekla. Z boláku vylezla živá veš! Zabydlela se pod kůží a přežila i drahý odvšivovací prostředek, koupel a stříhání vlasů i další opakované odvšivování. Obě děvčata dostala antibiotika a musela chodit na pravidelné kontroly,“ sděluje Klokánek.
Obě dívky si v Klokánku brzy zvykly. Líbilo se jim tam, staly se z nich šťastné děti. Jogurty nebo rybí prsty znaly prý pouze z reklamy. Bohužel v Klokánku mohly zůstat pouze půl roku. Poté musely do dětského domova. Zůstaly ale spolu a i tam se jim podle všeho velmi líbilo.
Fotografie jsou z důvodu citlivosti údajů pouze ilustrační, jména byla pozměněna.
Autor: Redakce ve spolupráci s Fondem ohrožených dětí – zřizovatelem zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Klokánek
Takových příběhů je v Klokánku mnoho. Fond ohrožených dětí, ve svých zařízeních Klokánek, pečuje o více jak 200 dětí s různými příběhy, které se neustále mění. Rádi se s vámi o ně postupně podělíme. Průměrná doba pobytu dítěte v našem zařízení je 6 měsíců. Pomoci můžete i VY. Klokánkům pro rok 2020 chybí 30 % finančních prostředků na běžný provoz. Číslo sbírkového účtu: 3055103/0300. Za každý dar děkujeme.
Zdroj: Klokanek FOD
