Příběh dětí, které si prošly peklem: Agresivita a vulgárnost jim byly vzorem. Nyní je čeká ústavní výchova

Přinášíme vám příběh z doby, kdy do Klokánku telefonovala sociální pracovnice OSPOD a požádala o umístění 3 dětí, Karolínky (15), Pavlíka (9) a Alenky (6). Jednalo se o velmi sociálně slabou rodinu, která byla v pravidelném dozorování OSPOD z důvodu zanedbávání péče o děti, častého požívání alkoholických nápojů obou rodičů a agresivního chování otce.

Matka opilá a otec agresivní

Ten den, kdy byly děti přijaty do Klokánku, šla sociální pracovnice OSPOD do rodiny na šetření, matka byla opět opilá, otec byl agresivní vůči dětem, matce i všem přítomným. Sociální pracovnice OSPOD k celé události přivolala hlídku policie a pracovnice Klokánku. Děti prožívaly velmi traumatizující situaci, navíc v domácnosti, která připomínala skladiště odpadků, znečištěné výkaly od zvířat.

Děti byly velmi unavené, špinavé, velmi stroze oblečené. Alenka a Pavlík měli na rukou škrábance a modřiny, uvedli, že se „bijí spolu jako mamka a taťka“. Dle sdělení sociální pracovnice OSPOD byly všechny tři děti vedené v odborné ambulanci dětské psychiatrie, Karolínka byla autistické dítě s velmi specifickými projevy chování.

Příchod do Klokánku

V Klokánku na děti čekala usměvavá, pečující teta a útulný byt s pokojíčky, které byly připravené jenom pro ně. Stejně tak hračky, jídlo, čisté oblečení, teplá vana a voňavá postýlka, které jsou vždy připraveny pro každé dítě, které přijde do Klokánku, žádné společné vývařovny, žádné společné prádelny a sprchy…

Karolínku si vyžádal do péče biologický otec

Karolínka měla to štěstí, že pocházela z prvního manželství matky, tudíž měla jiného biologického otce, který s ní byl v pravidelném kontaktu a požádal o svěření do péče, nicméně několik dnů zůstala v Klokánku, než se vyřídily zákonné formality pro převzetí.

Karolínka byla, vzhledem ke své diagnóze, dítětem uzavřeným ve svém světě, v jejím případě to byl filmový svět, kde byla režisérkou sci-fi příběhu. Nejvíce se jí líbilo trávit volný čas na terase. Bylo letní prázdninové počasí, a tak jí pečující tety vytvořily improvizované „režisérské pracoviště“, kde si na počítači od otce ztvárňovala své povídky, odtamtud si občas zašla na zahradu na houpačku, která pro ni představovala místo klidu a uvolnění.

Při jídle měla své rituály, jedla jen pár věcí, které musela mít na talíři odděleně. Pečující tety všechny její specifické potřeby respektovaly a braly je při své už tak náročné práci jako samozřejmost. Odměnou pro ně bylo to, když Karolínka na chvíli zcela nečekaně „vystoupila“ ze svého světa a začala si s nimi povídat. Za několik dnů si ji odvezl její otec, který jí připravil nový domov a zároveň nový, šťastnější začátek trošku opožděného dětství.

Alenka a Pavlík byli velmi poznamenání chováním rodičů

Dětem byla v rodině vzorem agresivita a vulgárnost. Bohužel to pro ně byla jakási norma chování – neznali nic jiného. Postupně z jejich povídání a chování vyplynuly závažné negativní skutečnosti, které vedly k oznámení na policii a následnému vyšetřování, zda nebylo na dětech pácháno psychické i fyzické násilí ze strany rodičů.

Pečující tety musely být prakticky celý den připraveny na změny chování a nálad dětí, kdy se klidné, usměvavé dítě zcela nečekaně změnilo v agresora, začalo fyzicky napadat ostatní děti, pouštělo se i do pečujících tet a při tom křičelo vulgárnosti, se kterými se člověk běžně v životě nesetká. Alenka a Pavlík byli od prvopočátku v péči psychologa zařízení, který poskládal z jejich vyprávění velmi smutný příběh, kterým si děti prošly.

Alenka začala chodit do školy

V průběhu pobytu v Klokánku Alenka začala docházet do první třídy, nosila samé hvězdičky a pořád se chtěla učit, Pavlíkovi chyběly základy učiva z první a druhé třídy, ale všechno dohnal a nosil samé dobré známky.

Obě děti byly velmi výtvarně nadané, pořád něco vytvářely, stříhaly, bohužel i to, co neměly, celý „klokánčí“ byt byl vyzdoben jejich výrobky. Za každou pochvalu, a těch bylo hodně, byly moc rády.

Alenka se stala velkou parádnicí, z nenápadné holky se stala „kočka“, kterou si kluci předcházeli. Z osamělého kluka se stal „kámoš“, i toto bylo „dílo“ pečujících tet, které svým individuálním přístupem pomáhají dětem nabýt sebevědomí, které vůbec neměly nebo ho „někdo“ pošlapal.

Rodiče však měli svá práva

Rodiče se zajímali o děti, začali je navštěvovat, děti se přes veškerá příkoří, která se jim děla, na rodiče těšily, měly je rády.

Zásluhou trpělivosti pečujících tet, psychologa zařízení a všech zaměstnanců Klokánku se z dětí plných strachu, smutku a zloby staly děti usměvavé, spokojené, přátelské, věřící, že se vrátí domů a rodiče budou na ně hodní. Tomu uvěřil i soud a děti byly po čtyřech a půl měsících pobytu v Klokánku vráceny zpět svým rodičům s nadějí a vírou, že vše bude „dobré“.

Pracovníci Klokánku po mnoha letech zkušeností optimističtí nebyli. Bohužel se situace doma opakovala. Oba rodiče holdovali alkoholu, otec vše řešil násilím. Děti byly zcela nezabezpečené, plné obav, co zase přijde. OSPOD musel jednat, podal k soudu návrh na nařízení ústavní výchovy a soud návrhu vyhověl. Alenka a Pavlík plní zklamání a smutku byli po třech měsících „doma“ převezeni do dětského domova.

Pracovníci Klokánku by Alence a Pavlíkovi hodně přáli, stejně jako to přejí každému dítěti, aby měli svůj domov, byť i náhradní – svůj přístav jistoty a bezpečí.

Fotografie jsou z důvodu citlivosti údajů pouze ilustrační, jména a věk byly pozměněny.
Autor: Redakce ve spolupráci s Fondem ohrožených dětí – zřizovatelem zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Klokánek

Takových příběhů je v Klokánku mnoho. Fond ohrožených dětí, ve svých zařízeních Klokánek, pečuje o více jak 200 dětí s různými příběhy, které se neustále mění. Rádi se s vámi o ně postupně podělíme. Průměrná doba pobytu dítěte v našem zařízení je 6 měsíců. Pomoci můžete i VY. Klokánkům pro rok 2020 chybí 30 % finančních prostředků na běžný provoz. Za každý dar děkujeme a přejeme vám KRÁSNÉ VÁNOCE A ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK.