Jednoho osudného dne srazil ve městě vlak jednu mladou ženu. Kdyby nebylo duchapřítomnosti zvídavého muže, nikdo by nejspíše nezjistil, že její malá dcera zůstala sama.
Téhož dne v Klokánku
„Hned ráno přišla teta s otázkou, zda jsme se dívali na televizní noviny. Prý v našem městě srazil vlak nějakou mladou ženu a byla na místě mrtvá! Zpráva nás všechny udivila. Vlak jezdil přes město velmi pomalu a opatrně, téměř krokem. To nás vedlo k myšlence, zda se nejednalo spíš o sebevraždu, než o nehodu.“ V tu chvíli v Klokánku ještě netušili, že tragická událost povede paradoxně k záchraně života malé holčičky, dcery té mrtvé ženy.
Vše způsobila nevinná otázka místního tuláka
Zpoza hospody u vlakového nádraží zvědavě pozoroval záchranáře, snažící se oživit bezvládnou ženu v kolejišti. Nebyl to hezký pohled, ale jeho jakoby fascinoval. Kroutil nechápavě hlavou a polohlasně se ptal svých „kolegů“, jak to ti mladí v oranžových vestách mohou všechno tak rychle stíhat? „Je to jako ve filmu!“ tvrdil obdivně a máchal při tom rukama kolem sebe.

Zdroj: 123RF.COM
Když přijelo černé pohřební auto a záchranáři balili všechny svoje nástroje do velkého kufru, neodolal a zeptal se: „A co je s tou holkou?“ Na jeho otázku nikdo neodpověděl, jen mladá slečna, která práci svých kolegů spíš pozorovala, než aby se jí aktivně účastnila, mu odpověděla rovněž otázkou: „O kom to mluvíte?“
Nevinná otázka rozjela pátrání
Pán, potěšen nečekaným zájmem, se rozpovídal: „No, k té sražené ženské patří ještě taková malá myška neduživá. Občas tady chodila s ní, ale poslední dobou jsem ji už neviděl. Asi je nemocná.“ Slečna, praktikantka záchranářka, se vyptávala dál. Dozvěděla se, že sražená žena patřila ke skupině bezdomovců přespávajících u železničního viaduktu a dle mínění zdejšího muže měla dceru.

Zdroj: 123RF.COM
Svoje poznatky ihned předala policii, ta se neprodleně vydala holčičku hledat. Našla ji o chvíli později a okamžitě přivolala záchranku, která už stihla odjet.
Holčička byla v hrozném stavu
Extrémně hubená, bledá a zanedbaná. V nemocnici skončila na infuzích s výživou a antibiotiky. Trvalo dlouho, než mohla být propuštěna do péče Klokánku. Evička byla na svoje tři roky velmi malá. Její tělíčko s propadlým hrudníčkem a vyčnívajícími žebry připomínalo fotografii dítěte z koncentračního tábora. Neuměla skoro nic.
Nikdy neviděla teplé jídlo ani kartáček na zuby. Její matka, kdysi úspěšná advokátka, propadla drogám, ztratila kontakt s rodinou a skončila na ulici. Zde se živila prostitucí a potom už jen přežívala díky pomoci komunity bezdomovců.
Její rodiče vůbec netušili, že mají vnučku

Zdroj: 123RF.COM
Jejich první návštěva Evičky skončila pláčem. Babička plakala nad dcerou i vnučkou a děda jen tiše zatínal pěsti bezmocí. Oba si vyčítali, že nad dcerou zlomili hůl a nepomohli jí. „Výčitky nejsou k ničemu,“ pohladila je soucitně po ramenou hodná teta z Klokánku a dodala: „Evička vás potřebuje!“
A opravdu. Malá nešťastná holčička asi chápala, že ti dva, pro ni cizí lidé, jsou její prarodiče. Babičce se vrhla do náruče a nechtěla se pustit. Netrvalo to dlouho a mohla s nimi odejít domů. Když se po roce přijela do Klokánku podívat, nikdo by ji nepoznal. V obličeji už neměla ztrápený výraz a ani její nožky už nepřipomínaly dvě párátka. Vyrostla z ní krásná usměvavá slečna. „Teto, že mi to sluší?“ ptala se a hned ukazovala dvě krásné sponky ve tvaru kopretin na culíčcích. „Moc rádi jsme souhlasili. Vždyť, kdo by nemiloval dobré konce?“ usmívá se Klokánek.
Fotografie jsou z důvodu citlivosti údajů pouze ilustrační, jméno bylo pozměněno.
Autor: Redakce ve spolupráci s Fondem ohrožených dětí – zřizovatelem zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Klokánek
Takových příběhů je v Klokánku mnoho. Fond ohrožených dětí, ve svých zařízeních Klokánek, pečuje o více jak 200 dětí s různými příběhy, které se neustále mění. Rádi se s vámi o ně postupně podělíme. Průměrná doba pobytu dítěte v našem zařízení je 6 měsíců. Pomoci můžete i VY. Klokánkům pro rok 2020 chybí 30 % finančních prostředků na běžný provoz. Za každý dar děkujeme a přejeme vám ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK.

Zdroj: Klokanek FOD