Martin (13): Jako nejstarší chlap jsem doma nahrazoval tátu. Naše rodina přišla o bydlení a já se musel přizpůsobit

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
chlapec kapo
chlapec kapo

Bylo ho všude plno, byl všude vidět a hlavně byl slyšet. Jmenoval se Martin a přišel do Klokánku společně se svými mladšími sourozenci. Jeho rodiče ztratili bydlení, a tak se početná rodina musela rozdělit.

Matka zůstala v azylovém domě se dvěma nejmenšími dětmi, ostatní starší děti jsme přijali do Klokánku. Táta se snažil najít si práci a odešel na druhý konec republiky.

Děti byly vystresované

„Stres, který jsme na dětech pozorovali, by se dal krájet. Ač pocházeli z minoritního etnika, měli svoji kulturu a žili ve svých zvycích, byli najednou mezi majoritou, mezi lidmi, o kterých od svých rodičů slýchaly jen hanlivé a urážlivé věci. A teď nás měly dokonce poslouchat a přizpůsobit se našim pravidlům. Bylo to pro ně nesmírně těžké. A pro Martina obzvlášť,“ vypráví Klokánek.

Martin byl kápo

Jako nejstarší chlap doma nahrazoval tátu, i když mu bylo teprve 13. A teď tomu tak nebylo.

„Postupně se nám podařilo nastavit pro děti přijatelná pravidla. Poznaly, že to s nimi myslíme dobře, že nejsme jejich nepřátelé. Viděla jsem na Martinovi, jak bojuje s tím, že nás začíná mít rád, že je s námi legrace, že nemusí machrovat a může se začít chovat jako kluk,“ vypráví Klokánek.

Všichni společně jezdili na výlety, v létě spali pod stanem, plavali v rybníce, koukali v noci pod širákem na hvězdičky. „To všechno jim dělalo velkou radost a zjemňovalo jejich obhroublé chování vůči všem. Sprostá slova u malých holčiček nebyla nic neobvyklého. Ukázali jsme jim, že to jde jinak,“ radostně vypráví Klokánek.

Zdroj: 123RF.COM

Pro tety to bylo obzvlášť náročné a stále si opakovali mantru, že děti nemohou za výchovu svých rodičů. A nadávky směřované na tety se snažily nebrat si osobně, ale jako výraz volaní o pomoc a projev zmatku.

Návrat k rodičům

Když děti odcházely do nového domova zpět k rodičům, byly šťastné. Budou se svojí mámou a tátou. Ale zároveň byly smutné, protože odcházely z prostředí, které je inspirovalo, které je nesoudilo a kde mohly být dětmi. „Dodnes se k nám hlásí. Dodnes nám mávají, když vidí naše auto projet ulicí, ve které bydlí. Přejme jim hodně dobré inspirace do života,“ říká Klokánek.

Fotografie jsou z důvodu citlivosti údajů pouze ilustrační, jméno bylo pozměněno.
Autor: Redakce ve spolupráci s Fondem ohrožených dětí – zřizovatelem zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Klokánek

Takových příběhů je v Klokánku mnoho. Fond ohrožených dětí, ve svých zařízeních Klokánek, pečuje o více jak 200 dětí s různými příběhy, které se neustále mění. Rádi se s vámi o ně postupně podělíme. Průměrná doba pobytu dítěte v našem zařízení je 6 měsíců. Pomoci můžete i VY. Klokánkům pro rok 2020 chybí 30 % finančních prostředků na běžný provoz. Za každý dar děkujeme a přejeme vám KRÁSNÉ VÁNOCE A ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK.

Zdroj: Klokanek FOD


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články