Markéta: Jednou se matka opila tak, že vypadla z balkonu z prvního patra. Už jsem se domů nevrátila

od Nikola Jaroschová
3 minuty čtení
divka tmave obleceni
divka tmave obleceni

Když přišla Markéta do Klokánku, nebylo to pro ni prostředí neznámé, ale přesto ho vnímala velmi nepřátelsky. Bydlela se svojí matkou v polorozpadlém domě nedaleko budovy Klokánku. A když byla malá, stávala za plotem a přes drátěná oka pletiva sledovala, jak si děti hrají.


„Tak jsme ji několikrát pozvali dál a mohla si hrát také. Viděli jsme, že chodí špinavá a zapáchá. S maminkou jsme se snažili mluvit a pomoct ji oblečením nebo potravinami. Matka byla však proti světu nepřátelská, nepřipustila, aby se někdo jen podíval do domu, a Markétě zakazovala do Klokánku na zahradu docházet,“ vypráví smutně Klokánek.

Přišla puberta

Jak Markéta rostla a dostala se do puberty, vídali ji už méně, ale poznali ji vždycky. Chodila v létě i v zimě v tmavém černém kabátě, v masivních černých botách a silně nalíčená. S hygienou na tom byla stále stejně.

Všichni byli nepřátelé, jasně signalizovala revoltu proti celému světu. „Její matku jsme vídali opilou. Místní OSPOD se snažil do domu dostat, protože měl signály a informace od nás, ze školy i od doktorky. Ale s matkou byla těžká domluva a Markéta nic neřekla,“ vypráví Klokánek.

Záchranáři přivolali OSPOD

Zdroj: 123RF.COM

Jednou se matka opila tak, že vypadla z balkonu z prvního patra, a Markéta jí zavolala sanitku. To byl okamžik, kdy se do domu dostali záchranáři a sami přivolali OSPOD, protože podmínky v domě byly otřesné.

Matku odvezli do nemocnice a Markétu umístili do Klokánku, který už tak dobře znala. „Museli jsme mít velkou trpělivost a notnou dávku lásky k Markétě, abychom ustáli její výbuchy hněvu na celý svět, donutili ji se umýt, převléct apod. Kdyby nám na ní nezáleželo nebo nám to bylo jedno, nebylo nic jednoduššího než ji odvézt na dětskou psychiatrii. Ale dali jsme jí čas a láskyplné hranicemi, kde si postupně našla svůj prostor,“ vypráví Klokánek.

Za pár týdnů ji skoro nepoznávali. Rozkvetla jak růže. Měla dostatek jídla, klidu, spánku, prostoru, čistoty, vody, ale hlavně pozornosti, lásky a nastavili jí hranice, ve kterých jí bylo dobře. Každé dítě potřebuje hranice, protože potom ví kudy kam.

Domů k mámě se už Markéta nevrátila

Sama dokázala získat náhled na to, že máma není schopná jejich životní podmínky upravit tak, aby žily obě důstojně. Z Klokánku přešla do dětského domova, kam už předávali úplně jinou dívku než tu divokou a revoltující Markétu.

Fotografie jsou z důvodu citlivosti údajů pouze ilustrační, jméno bylo pozměněno.
Autor: Redakce ve spolupráci s Fondem ohrožených dětí – zřizovatelem zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Klokánek

Takových příběhů je v Klokánku mnoho. Fond ohrožených dětí, ve svých zařízeních Klokánek, pečuje o více jak 200 dětí s různými příběhy, které se neustále mění. Rádi se s vámi o ně postupně podělíme. Průměrná doba pobytu dítěte v našem zařízení je 6 měsíců. Pomoci můžete i VY. Klokánkům pro rok 2020 chybí 30 % finančních prostředků na běžný provoz. Číslo sbírkového účtu: 3055103/0300. Za každý dar děkujeme.

Zdroj: Klokanek FOD


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články