Lucinka (4) bydlela v garáži s krysami. Myslela si, že to jsou malí pejsci

od Nikola Jaroschová
Zdroj: 123RF.COM

Holčička, kterou si Klokánek jel vyzvednout z dětského oddělení nemocnice, nevypadala vůbec zdravě. Ve svých čtyřech letech vážila necelých devět kilogramů a na svůj věk byla i velmi malá. Měla bledé propadlé tváře a modré kruhy pod očima.

„Nevěděli jsme o ní zhola nic. Jen to, že ji maminka zanechala na chodbě nemocnice a utekla,“ vypráví Klokánek. Teta z Klokánku ji poté vzala do náruče a Lucinka spokojeně usnula, přestože bylo dopoledne a tetu nikdy předtím neviděla.

V Klokánku se jí od první chvíle líbilo

Nejoblíbenějším se jí stal velký plyšový pes, kterého sotva unesla. Musel s ní spinkat v postýlce a také jíst u stolu. „Tohle pejskovi chutná,“ řekla vždycky a dělila se s ním o každé sousto. Jen podivný bolák, se kterým přišla už z nemocnice, se stále nehojil.

Prohlídka u lékaře

Teta proto vzala Lucinku k dětské lékařce, která ji důkladně prohlédla. „Lucinko, co se ti stalo? Skoro bych řekla, že tě kouslo nějaké zvíře,“ vyptávala se vlídně lékařka a hladila přitom Lucinku po hlavě. Lucinka se zamyslela, ukázala si na nohu a řekla: „To je bebí. Udělal mi ho pejsek!“ Teta myslela, že Lucinka mluví o svém novém plyšovém kamarádovi, ale ona jen zavrtěla hlavou: „Ne tenhle hodný pejsek, ale ten zlý, co s námi bydlel v garáži!“ „V garáži?“ divila se lékařka i teta.

Lucinka si ale stála za svým a vše se nakonec vyjasnilo

Zdroj: 123RF.COM

V garáži prý bylo hodně těch malých pejsků. „Nakonec se vše vysvětlilo. Naši Lucinku pokousala krysa!“ s vyděšením vysvětluje teta z Klokánku.

Uběhlo pár týdnů a z Lucinky se stala krásná holčička. Vyrostla o několik centimetrů a nabrala na váze. Zranění způsobené krysou se jí zahojilo. A její maminka? O té se dozvěděli, že svoji dceru zanechala v nemocnici ze zoufalství, aby ji uchránila. Stala se totiž obětí gangu obchodujícího se ženami.

Na cestě do ciziny přespávali na nejrůznějších místech a jedinou záchranou byl útěk. Pro svoji dceru si představovala lepší budoucnost, a tak ji zanechala tam, kde se o ni dokázali postarat, v nemocnici.

Na Lucinku se usmálo štěstí

Lucinka v Klokánku měla zůstat půl roku, ale těsně před jejím odchodem do dětského domova se na ni usmálo velké štěstí. Přišla ji navštívit paní, která mohla být, ale nebyla, její babičkou. „Můj syn s její maminkou kdysi chodil, ale potom se rozešli. Já ji měla moc ráda a mrzelo mě, že spolu mladí nezůstali. Přišla jsem se podívat na její dcerku,“ vysvětlila paní a do Lucinky se okamžitě zamilovala.

„Je to moje vnučka, i když není,“ smála se a hned o ni požádala. Stala se Lucinčinou pěstounkou a babičkou na plný úvazek. „Život se nám změnil oběma,“ pochvaluje si babička a dodává: „Připadala jsem si nepotřebná a opuštěná. Teď mám svoji Lucinku a je nám oběma skvěle!“ Lucinka už chodí do první třídy. Skvěle prospívá a má také tu nejkrásnější školní aktovku. Přišla ji totiž s babičkou do Klokánku ukázat.

Fotografie jsou z důvodu citlivosti údajů pouze ilustrační, jméno bylo pozměněno.
Autor: Redakce ve spolupráci s Fondem ohrožených dětí – zřizovatelem zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Klokánek

Takových příběhů je v Klokánku mnoho. Fond ohrožených dětí, ve svých zařízeních Klokánek, pečuje o více jak 200 dětí s různými příběhy, které se neustále mění. Rádi se s vámi o ně postupně podělíme. Průměrná doba pobytu dítěte v našem zařízení je 6 měsíců. Pomoci můžete i VY. Klokánkům pro rok 2020 chybí 30 % finančních prostředků na běžný provoz. Za každý dar děkujeme a přejeme vám ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK.

Zdroj: Klokanek FOD

Související články