Jakub (12): Rodiče byli drogově závislí a všechny dávky utratili. My jsme trpěli hlady

od Nikola Jaroschová
3 minuty čtení
chlapec v depresi
chlapec v depresi

Policie jednoho večera přivezla do Klokánku 5 sourozenců, kteří přežívali pouze o moučných plackách. Přinášíme vám příběh dětí, které nikdy nepoznaly řízek. Neměly žádné hračky a neuměly si hrát.


Nejstaršímu Jakubovi táhlo na třináct, ale chováním to byl zralý muž. Cítil za svoje čtyři mladší sourozence zodpovědnost a dával to vehementně najevo. „Ne, do pokoje nepůjdu, dokud neuvidím, že jsou všichni v pořádku!“ oznámil po příjezdu do Klokánku.

Přivezla ho policie a s ostatními jelo další auto, které se trochu zpozdilo. Jakub byl nedůvěřivý a nemínil se hnout od domovních dveří. Nenutili ho, vždyť jeho dvě sestry a dva bratři dorazili vzápětí.

Se sourozenci to nebylo jednoduché

Dlouhé měsíce totiž doma přežívali jen o moučných plackách, které jim Jakub pekl na horké plotně. Občas se mu podařilo něco odnést od hypermarketů, když vyváželi zvadlou zeleninu a ovoce. To prý potom byly hody!

„Teto, a že nevíš, jak chutná hodně měkké kiwi?“ ptala se Helenka a mlsně se olizovala. Toužila jen po své suché placce a také po nahnilém ovoci. Jiné neznala. Zeleninovou polévku nejedla, prý je moc barevná. Normální jídlo odmítala pozřít.

Jaké to je poprvé ochutnat řízek

Zdroj: 123RF.COM

Když poprvé ochutnala řízek, zalily se jí oči slzami. „A to se smí jíst jen tak? K obědu?“ ptala se a snažila se kus masa schovat do kapsičky u zástěrky. Na potom, až přijde hlad. Trvalo dlouho, než uvěřila, že v Klokánku mít hlad nebude. Že dostane i čokoládu a jogurty.

„Co by sis přála k narozeninám?“ ptala se teta její sestry Mileny. Ta jen pokrčila rameny. Prý nikdy nic nedostala, tak proč to měnit. Sourozenci přišli do Klokánku s nálepkou pěkných rošťáků. Oba jejich rodiče byli drogově závislí a dávky okamžitě utratili.

„Půjdou do diagnosťáku, dělají jen neplechu!“ bylo řečeno Klokánku, ale ten měl jiný názor. Všichni sourozenci byli hodní a moc se snažili. Stále nabízeli tetě pomoc a dokonce chtěli i dobrovolně mýt nádobí!

S hračkami si hrát neuměli, nikdy žádné neměli

Zdroj: 123RF.COM

Barevná stavebnice nebo panenka v růžovém kočárku pro ně byly něco jako zjevení. O prázdninách čekal všechny letní tábor, ale nikdo z nich se netěšil. „Chceme zůstat doma s tetou,“ plakaly děti a bylo marné jim vysvětlovat, že si na prázdninovém pobytu u vody užijí spoustu legrace. Nakonec s nimi jela jejich „klokánčí“ teta. A také její kamarádka, rovněž teta, ale z jiného Klokánku.

Osud tomu asi chtěl a zafungovala velká náhoda. Vzájemné zalíbení oné kamarádky a našich dětí vyústilo v pěstounskou péči. Teta si vzala odvážně všech pět dětí domů, do rodné vesnice na Moravě. „My jsme na rozloučenou věnovali dětem kola, aby mohly dojíždět do vedlejší vesnice do školy. A také hračky a hezké oblečení. Od hodných lidí, kteří nás podporují!“ raduje se Klokánek.

Fotografie jsou z důvodu citlivosti údajů pouze ilustrační, jména byla pozměněna.
Autor: Redakce ve spolupráci s Fondem ohrožených dětí – zřizovatelem zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Klokánek

Takových příběhů je v Klokánku mnoho. Fond ohrožených dětí, ve svých zařízeních Klokánek, pečuje o více jak 200 dětí s různými příběhy, které se neustále mění. Rádi se s vámi o ně postupně podělíme. Průměrná doba pobytu dítěte v našem zařízení je 6 měsíců. Pomoci můžete i VY. Klokánkům pro rok 2020 chybí 30 % finančních prostředků na běžný provoz. Za každý dar děkujeme a přejeme vám ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK.

Zdroj: Klokanek FOD


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články