Do svých dvaceti devíti let byl Lukáš muž jako každý jiný. Jenomže jeho život se změnil poté, co dostal epileptický záchvat. Byl v tu chvíli spolujezdcem v autě svého kamaráda. I když se do nemocnice dostal poměrně brzy, zástava srdce, která záchvat doprovázela, stihla napáchat nevratné škody.
„Zprvu se vše jevilo v pořádku. Uklidňovali nás, že zástava netrvala déle než pět minut, a proto bude nejspíš všechno dobré,“ říká maminka Lukáše Dagmar. „Jenže později se projevily komplikace.“
Lékaři ho uvedli do umělého spánku. Probudil se do vigilního kómatu
Lukáš byl kvůli komplikacím uveden do umělého spánku ve Fakultní nemocnici v Motole. Jenže po týdnu se probudil do takzvaného vigilního kómatu, tedy do stavu, kdy sice nereagoval na okolí, ale spontánně otevíral oči, mlaskal a přežvykoval. „Po několika měsících jsem si syna vzala domů,“ říká Dagmar. „Rozhodla jsem se o něho postarat, ale je to pro nás oba náročné. Několikrát ročně absolvuje Lukáš neurorehabilitační cvičení. Po těch je vidět velký posun.“
Zdroj: znesnaze21.cz
Rehabilitace jsou pro nás finančně nezvladatelné
Dnes je to od nehody už sedm let. Lukášovi je třicet šest a stále potřebuje docházet na rehabilitace, aby se jeho stav zlepšil. Ty jsou ale velmi drahé, a Dagmar se proto rozhodla požádat o pomoc. Sbírka je nastavena na cílovou částku 90 000 Kč, které by měly alespoň na čas rehabilitace zafinancovat a dát Lukášovi šanci na lepší život.
„Touto cestou chci nejen požádat všechny o pomoc a příspěvek na rehabilitační cvičení v Klimkovicích, ale zároveň poděkovat všem, kterým není krutý osud ostatních lhostejný,“ dodává Dagmar.
Článek byl zpracován na základě příběhu, fotografie zachycují skutečné osoby.
Autor: Redakce ve spolupráci s projektem Nadačního fondu pomoci Karla Janečka – znesnáze21
CHCI PŘISPĚT CHCI ZALOŽIT SBÍRKU
Zdroj: znesnaze21.cz
