Možná je to náhoda, možná právě společné porozumění, které svedlo dohromady Zdeňka s Adélou. Jako malí oba prodělali dětskou mozkovou obrnu a skončili v ústavu.
Tady se také poznali a začal jejich společný příběh. Aby měl šťastný konec, potřebují ale vaši pomoc.
„Žil jsem v ústavu asi dvanáct let, než mi padla Adéla do oka,“ vypráví Zdeněk. „To se stalo 27. ledna 1985. Od toho dne jsme spolu. Je až neuvěřitelné, že přes to všechno, čím jsme si prošli, jsme dnes pár už celých třicet pět let.
Život s dětskou mozkovou obrnou
Zdeněk i Adéla mají oba velké pohybové omezení. Potřebují péči, kterou v ústavu neustále dostával, i a nyní si ji mohou poskytnout i vzájemně, přestože je to velmi komplikované.
Člověk s dětskou mozkovou obrnou trpí poruchou hybnosti a abnormálním svalovým vypětím. Potřebuje proto pravidelné rehabilitace a mnohdy také, jako právě v případě Zdeňka, speciální pomůcky, které mu usnadní pohyb.
Zdroj: znesnaze21.cz
Nakonec jsme mohli z ústavu odejít. Nemáme ale dostatek financí
V roce 1991 pár konečně opustil přístav a začal žít normální život ve společném bytě.
Tomu předcházelo několik zamítnutí jeho představ o tom, že by mohli žít za zdmi ústavu. S pomocí sociální pracovnice ale nakonec našli vhodné bydlení.
„Můžeme cestovat, bavit se, žít téměř jako normální lidé. Velmi rád bych pokračoval ve svém životě aktivně, k tomu ale potřebuji speciální elektrický vozík. Ten si bohužel nemohu finančně dovolit,“ popisuje Zdeněk.
Obrací se proto s prosbou o pomoc na všechny ochotné, kteří by ho v jeho snu podpořili.
Na portálu Znesnáze21 je za tímto účelem uspořádána sbírka s cílovou částkou sto padesát tisíc korun.
Článek byl zpracován na základě příběhu, fotografie zachycují skutečné osoby.
Autor: Martina Nováková, PR koordinátorka Nadačního fondu pomoci Karla Janečka – znesnáze21, ve spolupráci s redakcí OnlyU
CHCI PŘISPĚT CHCI ZALOŽIT SBÍRKU
Zdroj: znesnaze21.cz
