Jana (29): Své prvorozené holčičce jsem chtěla dát všechno. Jak se to proti mně obrátí, jsem vůbec nečekala

Jana otěhotněla v poměrně mladém věku. Bylo jí tehdy dvacet čtyři let, ale už tou dobou věděla, že chce svému dítěti dát všechno. Jenomže netušila, že se její rozhodnutí tolik obrátí proti ní.

„Eliška nebyla plánované dítě. Když jsem otěhotněla, s přítelem jsem tehdy žila už tři roky. Myslela jsem, že všechno zvládneme, a měla jsem z nečekané události vlastně velkou radost. Jenomže ještě před porodem se všechno změnilo,“ vypráví Jana.

Přítel mě opustil, zůstala jsem na všechno sama. Přesto jsem se nikdy nevzdala

Jana tvrdí, že i její přítel byl zpočátku z dítěte nadšený. Jenomže když si domů přinesla první várku knížek o těhotenství, začaly problémy. „Viděla jsem na něm, že není připravený. Snažila jsem se neustále o našem miminku mluvit, ale on se spíše držel stranou. Nakonec mi řekl, že ještě nechce být otcem. Odešel s tím, že mi samozřejmě bude finančně přispívat,“ říká Jana.

Rozchod oplakala. Ačkoli jí otec dítěte slíbil finanční výpomoc, věděla, že starat se o miminko sama bude náročné. Přesto stále snila o tom, že dá své dceři úplně vše a jednou si najde muže, který bude ji i dítě milovat.

Musela jsem ukončit školu. Finančně jsem nevycházela

Když Jana otěhotněla, byla v předposledním ročníku bakalářského studia. Kvůli dítěti se rozhodla další rok nastoupit na kombinovanou verzi programu. „Do školy jsem sice jezdila jen dvakrát za měsíc, jenomže jsem měla spoustu domácího učení, a ani tak jsem školu nezvládla. Těsně před napsáním bakalářské práce jsem studium musela ukončit,“ stěžuje si naše čtenářka.

Samozřejmě bylo třeba ukončit také brigádu. Rodiče se snažili Janu podpořit tím, že ji nechají bydlet na čas u nich, aby nemusela platit nájem. „Nemohla jsem si byt dovolit. Peníze od otce mé dcery vystačily jenom na základní potřeby. Navíc s rodinou jsem měla alespoň jistotu, že se mi o Elišku postarají, pokud bude třeba.“

Bydlím v malém bytě. Nemám vzdělání ani pořádnou práci

Dnes je Elišce pět let. Jana se už před rokem odstěhovala od rodičů. „Tvrdili, že mohu zůstat. Několikrát jsem je ale slyšela, jak si tajně povídají o tom, že je to s mým dítětem k nevydržení. Eliška je zkrátka akční, pořád něco rozbíjela, vyžadovala pozornost. Našla jsem si proto malý byt, který nějak zvládám platit,“ říká Jana.

Už delší dobu se snaží najít si nějakou lepší práci než ve skladu v obchodě s potravinami. Nikde ji pro její nedostatečné vzdělání nechtějí přijmout. „Snila jsem o tom, že budu pracovat ve velké firmě. Jenomže po tom, co jsem odešla ze školy, se můj sen rozplynul. Tak tak zvládám zaplatit chůvu. Svou dceru miluji a chci jí dát všechno. Rozhodně jsem si ale nemyslela, že to bude až tak náročné.“

Jana
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

Autor: Šárka Cvrkalová

Názor odborníka

V první řadě je nutné Janu pochválit za to, že pro svou dceru chce to nejlepší a nevzdává se. To se může zdát jako samozřejmost, avšak v některých případech tomu tak bohužel není. Být matkou samoživitelkou není nikterak jednoduché, péče o dítě je vysilující i v rodinách, kde je otec přítomen. Čas, který má člověk k dispozici pro dítě i pro sebe, je navíc ještě více omezen všemi ostatními povinnostmi.

Není proto nikterak zbabělé říci si v takové situaci o pomoc své rodině nebo se částečně opřít o kamarády. Jak zmiňuje Jana, místy to může přinášet nepříjemnosti a pocity viny, prioritou by však vždy mělo být zdraví a štěstí dítěte, ale stejně tak i čas, zdraví a energie rodiče. Neboť právě energie rodiče se může do značné míry odrážet v přístupu a ve výchově dítěte. Problém s nalezením práce je praktického rázu. Člověk nesmí přestat hledat schůdné cesty a zkusit najít vhodnou práci například skrze své známe či kamarády.

Nutné též zmínit, že člověk mívá někdy v takovéto situaci tendenci zaměřit veškerou svou energii na dítě a opomenout sám sebe. A to zejména pokud se jedná o hledání životního partnera. Ano, není to určitě jednoduché, ale člověk by měl brát na vědomí nejen štěstí, které partner může přinést jemu, ale i dítěti, které bude mít, v tomto případě, v životě i primární mužský vzor. Výzkumy jen potvrzují, že pro zdravý rozvoj dítěte je důležité, aby v životě mělo jak ženskou, tak mužskou rodičovskou složku a energii, neboť obě tyto poloviny vnášejí do života jedince něco odlišného.

Mgr. Jiří Brouček
Psycholog