Stalo se to před třemi lety. Dnes je Andrea konečně schopná o svém problému promluvit, a proto se rozhodla svěřit se naší redakci. Tehdy se pokusila vzít si život poté, co se jí přítel přiznal k nevěře. Pomoc přišla naštěstí včas a ona dostala ještě jednu šanci na život. Dnes je za ni vděčná. Díky psychologovi si totiž uvědomila, že má na mnohem víc.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Dnes si mohu jenom vyčítat, co jsem udělala. Byla to tehdy poslední kapka a já myslela, že už to nezvládnu. Změnilo se toho hodně. Mnozí se ke mně obrátili zády, jiní se ale projevili jako praví přátelé a zůstali po mém boku,“ říká Andrea. „Jisté je ale jedno: Podle psychologa to nakonec vlastně dopadlo skvěle.“
S přítelem jsem už dlouho trpěla. Bylo toho na mě příliš
Andrea přiznává, že už delší dobu byla ve vztahu nespokojená. Přítel ji psychicky týral, což si ovšem uvědomila až zpětně. „Často mě na veřejnosti ztrapňoval, ale já měla pocit, že jsem s ním šťastná, a tak jsem jen mlčela a všechno mu trpěla. Hodně lidí mi říkalo, že bych si měla najít někoho jiného, nebo z toho zešílím. Ale já několik let trpěla všechno, co mi dělal, v domnění, že je to v pořádku.“
Když přišel přítel za Andreou s tím, že ji podvedl, nevěděla, jak má reagovat. „Řekl mi to jen tak z ničeho nic. Oznámil mi, že mi byl nevěrný, ale že to pro něho nic neznamená. A tvářil se, jako by se nic nestalo. Ten večer jsem spolykala krabičku prášků. Už jsem nemohla dál.“
Po dlouhé terapii konečně vím, že jsem měla dávno začít nový život
Pomoc tehdy naštěstí přišla včas. Andrea byla v nemocnici dlouho proti jakékoli léčbě. Nakonec ale rezignovala. „Bylo mi to jedno. Už jsem toho prožila tolik, že mi nezáleželo na tom, co se se mnou bude dít. Prošla jsem si několikaměsíčním pobytem v léčebně a po malých krůčcích začala komunikovat s psychology. Brzy jsem se dostala k doktorovi, u kterého jsem dodnes,“ popisuje.
Právě ten jí na svých terapiích vysvětlil, že její pokus o sebevraždu přišel za pět minut dvanáct. „Kdybych prý se dál trápila, mohlo to dopadnout i hůř. Mohl mě začít týrat i fyzicky. Mohla jsem skončit tak, že bych mu ublížila a strávila roky za mřížemi. Pokus o sebevraždu teď mám podle doktora brát jako nový začátek všeho. A já se o to pilně snažím, i když vím, že cesta je ještě dlouhá.“
Autor: Šárka Cvrkalová
