I když se při tom cítím neskutečně trapně, musím to zkrátka udělat, protože jiné řešení není. Nemohu se dočkat dne, až zase začnu být plnohodnotně samostatná. Tohle opakované doprošování mě totiž psychicky ubíjí.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Lucie se nám prostřednictvím e-mailu svěřila s tím, co ji nejvíce trápí. Před narozením dcery měla dobře placenou práci, vysoko postavenou pozici. Po porodu se však situace změnila.
Na dítě jsme čekali dlouho
„Zatímco moje kamarádky už děti měly, já věděla, že na to mám ještě dost času,“ začíná Lucie. „Soustředila jsem se na kariérní postup, chtěla jsem získat místo, o které jsem se dlouhé roky snažila,“ vysvětluje vzápětí.
Lucie a její manžel si proto na první dítě počkali poměrně dlouho. Ačkoli ji rodina i okolí od těhotenství zrazovali, protože na to podle nich už neměla věk, před rokem a půl se Lucii a jejímu muži narodila dcera Olinka.
„Moje rodina mi říkala, že jsem blázen, když do toho jdu ve svém věku,“ píše Lucie, „já ale věděla, že to zvládnu.“
Dokud mi chodila mateřská, všechno bylo v pohodě
Vzhledem k tomu, že Lucie před nástupem na mateřskou dovolenou vydělávala pěkné peníze, po narození dcery s penězi vycházela.
„Vždycky jsem se snažila být finančně nezávislá a dařilo se mi to,“ píše Lucie. „Jakmile jsem ale přešla z mateřské jen na rodičák, peněz najednou ubylo a já s nimi nedokázala hospodařit,“ přiznává.
Finanční rozdíl začala Lucie pociťovat velmi rychle. Byla zvyklá na určitý standard a nedokázala se přizpůsobit tomu, že najednou měla finanční rozpočet tenčí.
Pro někoho je to normální, mě to strašně ponižuje
„S manželem máme každý svůj účet a svoje peníze,“ pokračuje naše čtenářka. „Výdaje platíme tak nějak napůl. Dokud jsem pracovala, nikdy jsme neřešili, kdo platí více a kdo méně,“ vysvětluje.
Když ale Lucie začala dostávat méně peněz a neuměla se sníženému příjmu přizpůsobit, přestala s penězi vycházet a neměla na placení výdajů, které byly uloženy na její bedra.
„Když jsem šla za manželem poprvé, aby mi dal nějaké peníze, protože jsem nevyšla, cítila jsem se strašně ponížená,“ netají se Lucie. „Pro jiné ženy je to možná normální, ale mě to šíleně deptá.“
Měsíc co měsíc se musím doprošovat. Jsem z toho psychicky špatná
Lucie nyní chodí za manželem pravidelně. V e-mailu přiznala, že stále s penězi nevychází, protože se odmítá vzdát určitého standardu, na který je zvyklá.
„Kdykoli si od manžela beru peníze, cítím se trapně,“ přiznává otevřeně. „Jinak to ale nejde, protože mi ty peníze, na které jsem zvyklá, prostě chybí. Musím to vydržet, než půjde dcera do školky a já se opět vrátím do práce,“ dodává.
V závěru svého psaní Lucie dodala, že se nemůže dočkat, až konečně zase půjde pracovat a nebude muset škemrat o peníze.
Autor: Natálie Kabourková
