Ačkoli to na jaře tohoto roku nevypadalo zrovna nejveseleji, přeci jen jsme naši letní dovolenou, která se měla uskutečnit až ke konci srpna, s manželem nezrušili. Odpočinek a jiné prostředí jsme oba dva potřebovali jako sůl.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Čas odjezdu na dovolenou v pěkném českém kempu se blížil a já se nemohla dočkat. Děti byly podobně nadšené a my před sebou měli vidinu rodinné idylky. Té jsme se nakonec bohužel nedočkali.
Rozhodli jsme se, že na dovolenou pojedeme
Už roky jsme zvyklí jezdit s rodinou na dovolenou alespoň dvakrát do roka. V zimě jsme to stihli, pak se světem přehnala koronakrize a my s manželem začali váhat, jestli jet v létě na již zamluvenou dovolenou.
Situace se střídala jako na houpačce – jednou dobré, podruhé nic moc. Několikrát jsme téma dovolená společně řešili, a nakonec dospěli k rozhodnutí, že pojedeme.
Pokud šlo o krizi, v létě už to bylo celkem v pohodě a i jiní lidé včetně našich známých vesele cestovali, proto jsme se i my na dovolenou těšili.
Měla to být rodinná idylka. Proměnila se však v horor
Přišel den odjezdu a jako vždycky mě zachvátila panika, jestli máme všechno. Ačkoli jsem věděla, že jsem zabalila všechno potřebné, neubránila jsem se menšímu stresu.
Těšila jsem se na rodinnou pohodu. Dovolenou a čas strávený s dětmi v jiném prostředí než v našem mnohdy těsném bytě jsme všichni potřebovali jako sůl.
Místo idylky se však naše dovolená proměnila v horor. Ani ve snu by mě nenapadlo, co se z původně příjemně stráveného času nakonec vyklube.
První noc byla příšerná!
S manželem jsme vybrali pěkný rodinný kemp, který měl slušné hodnocení. Po příjezdu nás mile překvapilo krásné prostředí.
Jenže už první noc v kempu byla příšerná! Děti se v noci budily s pocitem, že po nich něco leze. I já měla pocit, že v posteli nejsem tak úplně sama – pokud nepočítám manžela.
Ráno jsme se probudili posetí červenými štípanci. O komárech nemohla být řeč, měli jsme štípance úplně všude. S vysvětlením přišel manžel: štěnice!
Horor pokračoval i po příjezdu domů
Situaci jsme se hned jali řešit. Oslovili jsme majitele kempu s podezřením na štěnice v pokoji, ten se nejdříve tvářil, že to vůbec není možné, nakonec pak ale jejich výskyt potvrdil.
V kempu bylo bohužel plno, volná nebyla jediná chata, a proto nás neměli kde ubytovat. My jsme ale upřímně další noc s nezvanými hosty v posteli riskovat nechtěli – proto jsme odjeli domů.
Tam ale horor pokračoval. Nevěřila bych tomu, pokud bych to nezažila, ale my jsme si ty drobné potvory z kempu přivezli do bytu! Zjistila jsem to asi tři dny po příjezdu.
Kdo měl někdy štěnice doma, ten ví, že zbavit se jich není snadné. Byla to šílená zkušenost a z rodinné dovolené se stal jeden z nejnepříjemnějších zážitků, na které budu ještě dlouho vzpomínat.
Autor: Natálie Kabourková
