Klára zastává názor, že by si každý měl žít podle svého. Tímto názorem se i ona sama řídila a vybrala si pro sebe způsob života odlišný od toho, na který jsou lidé v jejím okolí zvyklí. Proto se nyní potýká s nesouhlasnými názory a tvrzením, že je podivínka.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Vždycky jsem se na svět dívala jinak
Už na základní škole jsem měla pocit, že se liším od svých spolužáků. Místo toho, abych řešila kluky, jsem se věnovala malování. Neměla jsem mnoho kamarádů, spolužačky si se mnou neměly o čem povídat.
Jiné to nebylo ani na střední škole. Mejdany a pití? To nebylo pro mě. Když si ve třeťáku celá třída udělala řidičák, byla jsem jediná, kdo ho neměl. Smáli se mi, že na něj rodiče nemají peníze, ale o tom to vůbec nebylo.
Nemám televizi a mobil používám jen tehdy, když je to nutné
Od rodičů jsem se odstěhovala krátce poté, co jsem dokončila střední školu. Začala jsem pracovat jako kadeřnice. Našla jsem si malý byt, který jsem zařídila velmi skromně.
Nábytek jsem si vzala od rodičů a neutratila mnoho – nekupovala jsem si televizi ani počítač. Nepotřebuji je k životu. Doma nemám ani mikrovlnku nebo rádio. Mobilní telefon používám jen zřídka, když je to nutné. Jinak ho vypínám.
Volný čas netrávím sledováním televize. Čtu si, maluji nebo s přítelem hrajeme deskové hry. Těch máme vážně hodně, sbírám je a je to super využití volného času.
Přítel byl kdysi jiný, navyklý na počítačové hry a bez televize nemohl ani usnout. Rychle se ale přizpůsobil mému životnímu tempu a nyní ani on tyto vymoženosti nepotřebuje.
Když nemusím, nenosím boty
Před třemi lety jsem si otevřela vlastní kadeřnictví. Je maličké, větší prostor bych finančně nezvládla. Mohu si tam ale dělat, co chci, a zařídit si ho po svém.
Když nechci, nenosím boty. A to nejen v práci, ale ani po cestě do práce. Lidé na mě koukají a kroutí hlavou, já se ale takto cítím nejpohodlněji.
Považují mě za blázna, já jsem ale úplně normální. Po večerech dokonce studuji vysokou školu, nejsem úplně mimo, jak si všichni myslí!
Kdo mě zná, ten ví, že jsem v pohodě. Okolí mě ale odsuzuje
Mám jen pár skutečných přátel. Neobklopuji se lidmi, kteří si na přátele jen hrají. Nepotřebuji mít desítky kamarádů, stačí mi jich pět. Kdo mě zná, ten moc dobře ví, že jsem úplně normální holka, která je v pohodě.
Okolí se ale na mě a na můj životní styl dívá skrze prsty. Setkávám se s negativními názory, mnohdy na mě pokřikují, že jsem podivínka nebo mimozemšťanka. Nic z toho ale není pravda. Prostě jen žiji jinak, než jak je dnešní doba zvyklá.
Autor: Nikol Kolomazníková
