Bylo mu třicet let, když mi můj syn sdělil, že má již asi dva měsíce zvláštní přeludy. Nejprve je prý považoval za stíny, v noci se ale budil stále častěji a lidské obrysy ho děsily. Pak se to začalo dít i během dne. Mojí radu, aby zašel k psychiatrovi, bral zprvu jako výsměch a trvalo to, než jsem ho přesvědčila.
Když jeho problém ale ani po dalších dvou měsících nepřestal, poslechl mě. Nepoznávala jsem ho, byl pořád ve stresu, málo spal, zhoršil se i jeho pracovní výkon a tím i plat. Na druhou stranu mi nepřipadal jako žádný blázen. Sám tvrdil, že dobře ví, že jsou to jen stíny, ale nevěděl, proč se to děje a nedokázal s tím žít.
Zajímavá rodinná historie řekla doktorům zdánlivě mnoho
Když začal mluvit o tom, že se ve svých dvaceti letech stal na škole svědkem násilí na spolužačce, doktoři to jasně považovali za jednu z možných příčin psychické poruchy. Ty další jim byly jasné hned po tom, co jim vyprávěl o mém rozvodu s manželem a o tom, jak špatně celou událost nesl. Lékaři ho zkrátka zaškatulkovali mezi ostatní pacienty, kterým se po čase otevřely staré rány, a začali ho léčit antidepresivy.
Zprvu se zdálo, že léky zabraly. Po dvou měsících se ale přeludy vrátily
Zdroj: 123RF.COM
Nějaký čas byl klid. Za synem jsem chodila téměř každý den, povídala si s ním, podle doktorů potřeboval především blízkost a pochopení. Největší trauma totiž měl z toho, že je psychicky nemocný a že ho bude okolí považovat za blázna. Byla jsem mu proto oporou, aby věděl, že nehledě na to, co se děje a čím si prochází, jsem jeho máma. Léky bral poctivě a vypadalo to, že je vše v pořádku. Než mi jednou v noci volal celý vyděšený, že už je zase vidí.
Změnil léky, ale vedlejší účinky byly neúnosné
Po dohodě s lékaři přešel na jiné léky. Bohužel však ty předešlé vysadil příliš rychle a v kombinaci s novou medikací se projevily silné vedlejší účinky. Syn nemohl spát, byl neustále unavený, začalo ho bolet svalstvo. A přeludy nezmizely. Ukazovaly se sice méně často, přesto však zhruba jednou za měsíc volal, jestli se nestavím, že s nimi nechce být sám.
Vyzkoušel nového doktora. Ten konečně případ rozlouskl
Jelikož nezabíraly žádné léky, rozhodl se syn zajet k odborníkovi do Prahy. Ačkoli se celý případ zdál být všem psychiatrům hned jasný, podle tamějšího lékaře nebyla diagnostika tak jednoduchá. Aleš si totiž plně uvědomoval, že přeludy nejsou skutečné a měl velký strach z toho, že si o něm okolí bude myslet, že je blázen. A to podle doktora s přeludy příliš nesouviselo, protože pacienti v těchto případech obvykle spíše věří tomu, že jsou jejich fantazie reálné. Poslal ho proto na oční vyšetření.
Na jedno oko oslepl. Žije však spokojený život bez přeludů
Ukázalo se, že šlo o vzácný syndrom, díky kterému oči vytvářely falešné obrazy v podobě stínů. Ty mohly připomínat lidské postavy a díky tomu, že se nejčastěji ukazovaly v noci, kdy byly oči unavené, byla jejich iluze téměř dokonalá. Aleš musel projít složitou operací a nastoupit na léčbu, při které se nepodařilo zachránit jeho levé oko. To má samozřejmě nyní v jeho životě velká omezení. On je přesto šťastný, že ho nikdo nepovažuje za blázna a užívá si života naplno.
Autor: Šárka Cvrkalová
