Marie patří k těm ženám, které daly přednost kariéře před rodinou. Teprve před rokem a půl u ní zasáhl mateřský instinkt a ona zatoužila po dítěti. Nyní je na mateřské dovolené s malou dcerkou. Místo toho, aby si užívala dítěte, musí řešit nepříjemný problém v podobě psa jejího souseda.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Marie nám do redakce poslala e-mail, aby si postěžovala a přiznala se, že je z celé situace zoufalá a bezradná. Sousedův pes je svým kňouráním a štěkáním otravuje celé dny i noci.
Soused si pořídil štěně
„Náš soused si pořídil štěně, náš život se tím obrátil naruby,“ začíná vyprávět Marie. „Už na začátku ten pes strašně kňoural, zejména v době, kdy byl jeho majitel pryč. Nejdříve jsme měli trpělivost, přeci jen to bylo malé štěňátko, které si muselo zvyknout,“ vysvětluje.
Marie a její manžel měli trpělivosti až až. Ačkoli přiznala, že jí kňourající a štěkající pes vadil zejména v době, kdy se snažila uspat svoji malou dceru. Ta se kvůli štěkání často budila.
Měl by si ho vycvičit. Jemu je to ale jedno!
Pokud chcete chovat psa v bytě, pak ho musíte naučit určitým pravidlům. Zejména byste ho měli naučit, aby zvládal vaši nepřítomnost a nerušil ostatní lidi v domě štěkáním, vytím a žalostným kňouráním.
„Měsíce ubíhaly a ten pes pořád jen kňučel nebo štěkal,“ zoufá si Marie prostřednictvím e-mailu. „Soused by si ho měl vycvičit, ale jemu je to jedno. Když se situace ani po několika měsících nezlepšila, manžel za ním zašel. Vrátil se však s nepořízenou,“ dodává.
Vysmál se nám od obličeje
Podle Ust. § 2258 občanského zákoníku může nájemce bytu chovat zvíře, ale pouze za předpokladu, že jeho chov nepůsobí majiteli objektu nebo ostatním nájemcům obtíže nepřiměřené poměrům v domě.
„To štěkání bylo neúnosné,“ postěžovala si. „Jelikož soused dělá na směny a ten pes prostě neumí být sám, štěká jak ve dne, tak i v noci. Když jsme nenašli pochopení u souseda, rozhodli jsme se obrátit na policii,“ odhaluje další postup.
Policie nám řekla, že to řešit nebude
Marie a její manžel doufali, že najdou zastání u policie, které svůj problém ohlásili. Byli však nemile překvapeni, když jim na policii řekli, že to řešit nebudou.
„Zaskočilo mě, když mi na policii řekli, že oni to řešit nebudou,“ píše překvapená Marie. „Dle jejich slov se jim nechce zasahovat do občanskoprávních sporů. Odkázali nás na to, že máme hledat pomoc u majitele objektu,“ vysvětluje zoufalá Marie.
Uvažujeme o stěhování
Domluva se sousedem nepomohla. Odvolání se na policii nepomohlo. Marie a její manžel nevědí, kdo je majitel objektu, proto nenašli zastání nikde. To je dovedlo k razantním úvahám.
„S manželem zvažujeme, že si najdeme jiné bydlení,“ přiznává. „Toto se nedá vydržet, navíc vám ani nikdo nepomůže. Když se nám podaří najít vhodný byt, stěhujeme se,“ ukončuje svůj příběh.
Autor: Nikol Kolomazníková
