KOMENTÁŘ: Místa si vymění ten, kdo sedí sám. Lukáš Hejlík brojí proti jednotlivcům s PC u stolu

od Soňa Jiroutová
2 minuty čtení
Lukas Hejlik
Zdroj: Jan Vilimek Jan Vilímek / CNC / Profimedia

Lukáš Hejlík se kromě herectví věnuje i gastronomii. Aktuálně se na svém instagramu rozhodl šlápnout do vosího hnízda ohledně neohleduplného chování hostů kaváren. A já k tomu mám také pár slov.

Tento text je zčásti komentářem autora.

Lukáš Hejlík aktuálně dává dohromady svou Gastromapu, ve které označuje různé prodejny, restaurace či kavárny a odkazuje na jejich stránky.

Na mapě tak najdete i zapadlejší restaurace, které byste jinak neobjevili. A právě při návštěvě jedné takové kavárny si řekl dost a vyjádřil svůj názor k lidem.

Lidi, sesedněte si!

„Tohle je taky věc, lidi s počítači v kavárně,“ začíná příspěvek na Hejlíkově instagramu. Můžete si tak nejdříve myslet, že se herec bude navážet do počítačové doby. Ale není tomu tak.

„Předně, sám to dělám rád. Ale neumím si představit sedět v kavárně, kde je nonstop na objednávce. Říká se, že host s notebookem stojí kavárnu 500 na půl hodiny, pokud blokuje třeba stůl pro čtyři a pokud je plno,“ pokračuje a dostává se tak k jádru pudla.

Herci vadí skutečnost, že lidé sedí u velkého stolu po jednom a příchozí si tak nemají kam sednout. Upozorňuje na to, že by sice obsluha mohla hosty požádat, aby si sesedli, ale dodává, že „kavárny třetí vlny mají na menu hlavně mír a lásku, nechtějí lidi prudit“.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený Lukáš Hejlík / Gastromapa (@lukashejlik)

K příspěvku dodal fotku 3 hostů, kteří jsou zabraní do své práce a sedí u stolu sami. Dodává, že jde vždy o ohleduplnost.

A mohu si k vám sednout?

Když pominu skutečnost, že by mi osobně nebylo příjemné objevit se na instagramu známého herce se 187 tisíci sledujícími, jak shrbená ťukám něco do počítače, tak mi nedá se nevyjádřit k tomu názoru.

Když přijdu do kavárny, sedám si k volnému stolu. Když je stůl malý a já jsem sama, sednu si k němu. Pokud je volný jedině velký stůl, jdu k velkému. Objednám si a začnu pracovat. A tím pádem nevnímám okolí.

Přijde mi to jako normální postup a nedovedu si představit, že přijdu do kavárny, kde jsou volné stoly, a jdu se zeptat cizího člověka, zda si mohu k němu přisednout. Bude na mě koukat jako na blázna, proč k němu jdu, když jsou ostatní stoly volné, že?

Takto se tedy postupně zaplní kavárna. Pokud si chce někdo sednout ke mně, protože je všude plno, nemám s tím problém a o stůl se „rozdělím“. Stejně tak si sesednu, pokud o to budu obsluhou slušně požádána.

Ale pardon, abych sledovala dění v kavárně a jakmile se zaplní všechny stoly, tak si řekla „jejda, musím být ohleduplná“ a běžela se doprošovat k jinému stolu, zda si k němu mohu sednout, abych uvolnila stůl?

Rozhodně nejsem zastáncem toho, že si host může v kavárně dovolit cokoliv. Naopak! Ale to, že si chci v klidu vypít kafe a sníst zákusek, aniž bych u toho hrála hru „místa si vymění ten, kdo sedí sám“, to po mně opravdu nechtějte.

Zdroje: Gastromapa, Instagram

Autor: Soňa Jiroutová


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články