Filmová klasika Casablanca: Jiskření na place je pouhou iluzí a výstřední Bergmanová ukazuje levou část obličeje, má k tomu své důvody

od Šárka Blahoňovská
Zdroj: Profimedia

Film Casablanca z roku 1942 se dnes dá považovat už za klasiku. Režisér do hlavních rolí obsadil hvězdy tehdejší doby – šarmantního Humpreyho Bogarta a nádhernou Ingrid Bergmanovou. Přestože od premiéry uplynulo už sedmdesát osm let, právem se řadí mezi zlaté poklady světové kinematografie.

Casablanca je o ženě Ilse, která se ocitá mezi dvěma muži – Rickem a Samem. Námět vznikl na motivy hry Všichni chodí k Rickovi a děj se odehrává na začátku čtyřicátých let v marockém městě Casablanca.

K obrovskému úspěchu přispěli hlavně herečtí představitelé a jiskření mezi nimi. Do paměti diváků se ale zapsaly i kultovní scény a repliky.

Film se dočkal skvělého ohlasu, ale všímaví diváci si nemohou nevšimnout drobných chybek. Především ti čeští mu nemohou odpustit zásadní věc.

Český odbojář, manžel Ilsy, který od Ricka potřebuje vízum, nemá české jméno. Ve filmu jej oslovují Viktor László s typickým maďarským zněním. Není se čemu divit, že to se tuzemskému divákovi nelíbí.

Jiskření mezi herci jen na plátně

K úspěchu filmu přispěli i představitelé hlavních rolí. Švédská herečka Ingrid Bergmanová získala v roce 1942 americké občanství, a přestože už předtím za sebou měla několik filmů, Casablanca se stal jejím nejznámějším snímkem.

To Humprey Bogart byl už v té době hvězdou, za sebou měl ale paletu monotónních postav kriminálníků. Ve snímku hrál společně s Ingrid milence a žádnému divákovi neunikla chemie, kterou mezi sebou měli.

Realita byla ovšem jiná. Ve skutečnosti se tihle dva moc nemuseli a skoro spolu nepromluvili. Výjimkou bylo jen pár zdvořilostních frází. Manželka Humpreyho Bogarta Mayo Methot si ale přesto myslela, že spolu něco mají, a to byl hlavní důvod, proč herec chodil na natáčení často naštvaný.

Možná k tomu přispěl i fakt, že Ingrid byla vyšší než Humprey, a on tak musel většinu scén stát na polštáři či krabici. V některých dokonce musel mít podpatky.

Herec byl v době natáčení pojištěn na částku sto tisíc dolarů v případě, že by neočekávaně zemřel. Ingrid si zase usmyslela, že její levá strana obličeje je hezčí, proto ve většině záběrů nastavuje právě tuto.

V Německu až v sedmdesátých letech

Natáčelo se během druhé světové války, a právě kvůli válečnému omezení byla většina interiérů zrecyklovaná ze starších filmů společnosti Warner Brothers. Výjimkou bylo Rick’s Café, které bylo postaveno speciálně pro film.

Druhá světová válka byla tehdy hlavním tématem v reálném světě, i v tom filmovém. Conrad Veidt, který hrál majora Strassera, byl známý svým odporem k nacistům. Z Německa musel uprchnout, když se dozvěděl, že na něj SS poslala najatého zabijáka.

Právě v Západním Německu byl snímek uveden až v roce 1952, ale v notně cenzurované verzi. Všechny zmínky o nacismu byly předabovány. V původní verzi byl uveden až v sedmdesátých letech.

Protože se film točil ve válečném období, museli tvůrci často improvizovat. Z bezpečnostních důvodů nebylo možné natáčet po setmění na letišti.

Proto se použilo malé lepenkové letadlo, a aby se vytvořila iluze „reálného“ stroje, hráli posádku, která se připravuje k odletu, malí lidé.

Tímto přístupem se inspiroval i režisér Ridley Scott během natáčení jedné scény Vetřelce z roku 1979. Místo malých lidí ale scénu hrály děti.

Scéna, která vehnala slzy do očí

Casablanca se stala kultovní i díky mnoha scénám a hláškám. Třeba ta na konci filmu, kde Rick říká „Myslím, že tohle by mohl být začátek jednoho krásného přátelství“ patří ke zlatému fondu světové kinematografie.

Scéna, ve které dav zpívá francouzskou hymnu, byla zase velmi dojemná. Během ní začala řada komparzistů plakat, protože se jednalo o válečné uprchlíky z Evropy.

Výsledek ale předčil veškerá očekávání. Nejednalo se o žádnou sladkou limonádu, ale o cynický příběh s milenci a s ne úplně ideálním závěrem. Některé scény se nám dnes mohou zdát k smíchu, ale v době, kdy se spojenecká vojska vylodila v Africe, to bralo dech.

Z pokračování sešlo

Snímek právem získal tři Oscary. Za nejlepší film, režii a scénář a na dalších pět byl nominovaný. Bratři Epsteinové, kteří získali cenu za nejlepší scénář, byli jedinými dvojčaty, kteří kdy zlatou sošku obdrželi.

Cenu dostali právem, ale málem se kvůli nim točit nezačalo. Scénář totiž dopsali jen tři dny před natáčením a třeba Bogart s Bergmanovou netušili, jak celý příběh dopadne.

Ve filmu tak třeba není vysvětleno, proč se Rick vrací do Ameriky. Epsteinové si prý dlouho lámali hlavu nad rozumným vysvětlením, ale nic je nenapadlo, a tak to ponechali jako tajemství.

To jsme mohli zjistit třeba v případném pokračování s názvem Brazzaville, což odkazuje na závěrečný dialog. Z plánu ale nakonec sešlo. Scénáristé studiu oznámili, že příběh je ukončen a nelze na něj navázat.

Autor: Barbora Turková

Související články