Někdy to, co máme, nepotřebujeme, i když si to neuvědomujeme. Alespoň to tvrdí ve svém příběhu Julie, která si dlouho myslela, že život s jejím manželem je to jediné, co ji dělá šťastnou.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Až po třech společných letech v jedné domácnosti si ale uvědomila, že i bez něho dokáže žít celkem uspokojivý život, který jí navíc přinese nespočet výhod.
A stačilo k tomu pouhých pár dní. Neplánovaná dovolená, kterou navíc dostala darem právě od něho, jí otevřela oči.
Měla jsem klid, po nikom jsem nemusela uklízet a nic s ním řešit
Julie odjela na týden na dovolenou v jižních Čechách. Čekal ji tu luxusní hotelový pokoj, vynikající jídlo, odpočinek v sauně a hodiny klidu.
„Bylo osvěžující mít najednou čas jen pro sebe. Nemyslela jsem na to, co budu dělat k večeři, jak budu muset po manželovi uklízet nebo mu prát,“ vysvětluje.
„Doma jsem brala jako samozřejmost vstát z postele, když se vrátil z práce, jít mu ohřát jídlo, do noci mu žehlit košile na druhý den do práce. Neexistovalo, abych měla den volna.“
Navíc se Julie přiznává, že celé tři roky v manželství se jí hromadily knihy, které si chtěla přečíst, ale nenašla si na ně nikdy čas. „Když jsem nebyla v zaměstnání, starala jsem se o domácnost,“ říká.
„Byla to někdy otrava, ale myslela jsem si, že to všechno dělat chci, protože je mi s mužem dobře. Ale pak jsem si uvědomila, že být sama má vlastně své výhody a že ani kvůli němu nechci obětovat tolik.“
Cítila jsem se hloupě, ale nakonec musela pravda ven
Když se Julie vrátila domů, uvažovala nad tím, co chce svému muži říci. „Vlastně jsem ho nechtěla opustit, protože ta dovolená byl dárek k narozeninám od něho. Přišlo mi odporné říci mu, že jsem se právě díky tomu rozhodla být raději sama,“
Julie tedy vyzkoušela pár dní žít jako na hotelu. Sice manželovi uvařila, ale neuklízela, nežehlila mu košile, našla si čas na čtení.
„Místo toho, aby mi vyprávěl, jak se měl v práci, jsem si četla. Viděla jsem na něm ale, že ho to štve. Stejně jako nepořádek, se kterým ale sám nic neudělal. A tak jsem mu nakonec řekla pravdu.“
Když Julie vysvětlila svému muži, co si na dovolené uvědomila, byl zklamaný. Zklamání vystřídal vztek, pak prosby a snaha věci změnit. Ani po pár týdnech ale Julie nebyla spokojená.
„Jeden druhému jsme se po tom rozhovoru vzdálili. Nakonec jsme se dohodli, že bude lepší, když budeme žít každý sám. Já vím, že to možná zní strašně sobecky, ale zkrátka ho k ničemu nepotřebuji, samotné je mi lépe,“ dodává na závěr.
Autor: Šárka Cvrkalová
