Opičí žena prožila smutný život. Pohřbu se dočkala až 150 let po své smrti

od Nikola Jaroschová
3 minuty čtení
Opici zena
Zdroj: George Wick, Public domain, via Wikimedia Commons

Julia Pastrana debutovala na jevišti v roce 1854. Kvůli její vizáži ji publikum přezdívalo „Opičí žena“ nebo „Paviání dáma“. Diváci se domnívali, že se dívají na jakousi pololidskou bytost, křížence mezi ženou a orangutanem. Za její vzhled však mohlo vzácné onemocnění.

Většinu svého života strávila vystavovaná po celém světě jako hříčka přírody v tehdy tak oblíbených a zvrácených „freak show“ – přehlídkách kuriozit. I přesto se Julia nakonec zamilovala a vdala.

V zákulisí však byl její život smutný a osamělý a skončil tragicky. Její tělo bylo poté zneužíváno a vystavováno na dalších přehlídkách bizarností. Svého pohřbu a klidu se domorodá Mexičanka dočkala až více než 150 let po své smrti.

Její dětství a dospívání je nejasné

O jejím původu se toho moc neví. Existují dva příběhy o jejím životě, než se Pastrana poprvé dostala před publikum. Jeden říká, že se narodila v roce 1834 v Mexiku v oblasti Sierra Madre a patřila k jednomu z domorodých kmenů. Lidé z kmene se prý podobali lidoopům a žili v jeskyních. Julii našla žena, kterou kmen zajal a držel jako rukojmí. Když se jí povedlo utéct, Julii vzala s sebou.

Vrozené genetické vady

Pravděpodobnějším příběhem o jejím původu je ten, že se Pastrana narodila se dvěma vzácnými genetickými poruchami, které jí dodávaly děsivý vzhled. Hypertrichózou, která způsobuje pokrytí těla, a především hlavy a obličeje hustými vlasy. A hyperplazií, způsobující velkou čelist, rty, nos i uši.

Kvůli své genetické abnormalitě byla označována jako „vlčí žena“. Žila se svou matkou v ústraní, dokud ta nezemřela. Poté byla předána do péče strýce, který ji prodal do cirkusu.

Prodali ji do Ameriky

Příběhy se sbíhají ve chvíli, kdy se na počátku 50. let 19. století Julia dostala k tehdejšímu guvernérovi státu Sinaloa, Pedru Sanchezovi. Ten se k ní prý choval příšerně a Julia jeho opatrovnictví opustila, když jí bylo dvacet let. Tehdy ji od něj koupil Francisco Sepúlveda, celní úředník z Mazatlánu, a přivezl ji do Spojených států.

Opičí dáma debutuje na Manhattanu

Zde ji jistý showman J. Beach přesvědčil, aby začala vystupovat před publikem. V prosinci 1854 tak Julia Pastrana poprvé vystoupila na pódiu v Broadway’s Gothic Hall na Manhattanu. V rudých šatech bavila publikum svým zpěvem a tancem. A především neobvyklým vzhledem, který davy diváků na show lákal nejvíce.

Překvapivě „inteligentní a krotká“

Všichni chtěli vidět „Paviání dámu“. Kronikář této show George Odell ji nazval „rozkošnou pololidskou bytostí“ a byl překvapený tím, že tato žena – „napůl člověk, napůl opice“ – je inteligentní, má příjemný jemně medový hlas, a dokonce mluví třemi jazyky.

Být vystavována jako hříčka přírody bylo velmi zraňující

Nejen ze strany lékařů a vědců však musela čelit řadě urážek a rasistických komentářů. Nazývali ji nejohavnější ženou na světě a častěji byla přirovnávána ke zvířeti než člověku. To, že byla ukazována jako atrakce, ji velmi zraňovalo.

V divadle na Manhattanu Pastrana dlouho nevydržela a ještě téhož roku utekla s americkým impresáriem Theodorem Lentem. Ten se stal jejím manažerem a převzal organizování jejích vystoupení. Cestovali a vystupovali po USA i Evropě.

Během toho se do něj Pastrana zamilovala, z Lentovy strany však šlo jen o vypočítavost. Viděl, jak jsou vystoupení ženy, kterou propagoval jako křížence člověka a zvířete, úspěšná a přinášejí jim slávu a nemalé peníze. Julia Pastrana pod různými uměleckými jmény koncertovala a působila v různých freak show a cirkusech a publikum se jen hrnulo, aby ji mohlo vidět a žasnout nad jejím vystoupením.

V zákulisí to neměla jednoduché

Lent Julii zakázal chodit po ulicích za denního světla, aby ji nikdo neviděl. Obával se, že lidi nezaplatí, aby ji viděli na jevišti, když by se mohli podívat zadarmo někde venku. Pastrana si tak mohla získat jen velmi málo přátel a její život byl velmi osamělý a smutný.

Domov plný lásky ji nečekal

Na konci 50. let 19. století ji Lent požádal o ruku. Ani ne tak z lásky, jako spíž ze strachu, aby mu jeho lukrativní výdělek neukradl někdo jiný. Pastrana brzy otěhotněla a porodila při turné v Moskvě v roce 1860.

Porod byl velmi komplikovaný a chlapec se narodil se stejnou genetickou vadou jako jeho matka – byl celý pokrytý tmavými vlasy. Zemřel však krátce po narození. Kvůli poporodním komplikacím ho Julia Pastrana po pěti dnech následovala.

Manžel dál vystavoval její vycpané tělo

Její manžel se však namísto důstojného pohřbu rozhodl svou show dovést do konce. Mrtvolu své ženy i syna prodal profesorovi Moskevské univerzity, který těla odborně vycpal a nabalzamoval. Lent si poté vše rozmyslel a těla koupil zpět, aby je mohl ve svých představeních nadále ukazovat.

Dokonce si i našel ženu, která trpěla stejnou genetickou vadou jako Julia Pastrana, a oženil se s ní. Přejmenoval ji na Zenoru Pastrana a publiku ji předváděl jako Juliinu mladší sestru.

Tělo Julie a jejího syna bylo ještě desítky let vystavováno po celé Evropě. Nakonec bylo tělo chlapce zničeno a „Opičí žena“ zmizela.

Její ostatky se objevily až později na univerzitě v norském Oslu. Řádného katolického pohřbu se dočkala až v roce 2013, když guvernér státu Sinaloa bojoval za repatriaci jejích ostatků do domovského státu k pohřbu.

Poslední vystoupení

„Julia Pastrana se konečně vrátila domů,“ prohlásil Saul Rubio Ayala, starosta města Sinaloa de Leyva. „Nedopusťme, aby se z jiné ženy stal předmět obchodu.“ Julia Pastrana byla pohřbena na místním hřbitově, ve městě, kde se údajně narodila. Obřad sledovaly stovky diváků.

Zdroj: en.wikipedia.org, theguardian.com, allthatsinteresting.com
Autor: Michaela Pauerová


Sdílet článek:Share on Facebook
Facebook

Související články