Byla jsem typ ženy, pro kterou byla kariéra přednější než rodina. Nikdy jsem se za to nestyděla ani to nepopírala. Manžel mé rozhodnutí respektoval a se založením rodiny jsme nespěchali. Osud to ale s námi zamýšlel jinak. Před dvěma a půl lety se nám narodila krásná dcerka Maruška. Já ale měla jasno už od začátku: jakmile mi skončí mateřská dovolená, jdu opět do práce!
Doma jsem moc nechtěla být
Ačkoli pro mě byla má kariéra vždy velmi důležitá, nechtěla jsem dceru ochudit o kontakt se mnou. Proto jsem se jí dva a půl roku věnovala na plný úvazek. Byla jsem šťastná a svou dceru samozřejmě milovala, ale nebudu se tajit tím, že jsem se ty dlouhé měsíce neskutečně těšila, až se opět vrátím do práce. I tu jsem totiž milovala. Doma jsem se proto nechtěla zdržet o nic déle, než bylo nutné.
Zdroj: 123RF.COM
Práce a starání o dceru nešlo moc dohromady
Mateřskou jsem měla do dvou a půl let věku dcery. Poté jsem manželovi oznámila, že chci Marušce najít školku a hodlám se vrátit do práce. Nic proti tomu nenamítal, mé rozhodnutí respektoval. Problém byl ale v tom, že se naše práce špatně sladily a vznikaly tak mezery, kdy se o malou neměl kdo postarat. Manžel pracoval na směny a já zase měla flexibilní pracovní dobu. Další krok byl tedy jasný: najdeme si chůvu!
Sympatická slečna těsně po škole
Zdroj: 123RF.COM
Na inzerát se nám mimo jiné uchazečky ozvala i Karolína – mladá a velmi sympatická slečna, která zrovna dokončila studium na pedagogické škole, a k dětem tak měla velmi blízko. Maruška k ní okamžitě přilnula a já se rozhodla, že ji vezmeme.
Od té doby mezery mezi hlídáním vyplnila Karolína. Marušce se věnovala opravdu pečlivě a já si mohla přestat lámat hlavu, že něco není v pořádku. Ovšem ne na dlouho.
Trávila hodně času s Maruškou. I mým manželem
Vždycky jsem byla zvyklá práci hodně obětovat a už před narozením dcery jsem se kolikrát domů vrátila až večer. S vědomím, že je o Marušku postaráno, jsem se i po najmutí chůvy několikrát zdržela. Byla jsem klidná, protože jsem věděla, že se má o dceru kdo postarat. Pak jsem si ale začala všímat, že Karolína netráví spoustu času jen s mou dcerou, ale i mým manželem.
Jednou jsem je potkala úplnou náhodou v parku. Oni mě neviděli, ale já je ano. Na pohled působili jako šťastná rodinka s úsměvy od ucha k uchu. Jindy jsem se zase vrátila domů a našla je, jak společně sledují pohádky. Nechápala jsem, proč se Karolína zdržuje, když je manžel dávno doma a o dcerku se může postarat.
Scénář jako ze špatného filmu
Zdroj: 123RF.COM
Všechno spělo k jedinému: manželově nevěře. Nepřišla jsem na to sama, sám se mi přiznal. Stalo se to prý jen jednou a on toho neskutečně lituje. Zkrátka scénář jako z nějakého špatného filmu, kde si rodina najme krásnou chůvu a muž se jednoduše neovládne. I u nás to tak bylo.
Najednou jsem si v hlavě urovnala priority. Opravdu to tak chci? Opravdu je pro mě kariéra důležitější než rodina? Dříve možná ano, ale po této zkušenosti ani omylem. Chůvu jsem propustila, odcházela od nás s hlavou skloněnou a s černým svědomím. Doporučení ať ode mě nečeká. Moje touha po kariéře mě málem stála manželství. Takovou chybu už nikdy neudělám.
Monika, Jihlava
Autor: Nikol Kolomazníková
