Na první pohled je to úplně obyčejný kostel. Frauenkirche stojící v německém Mnichově, jehož název také zní kostel Nanebevzetí Panny Marie, byl ale postaven s pomocí samotného ďábla.
Zní to možná jako znesvěcení božího místa, ale opak je pravdou. Už stovky let totiž budova funguje jako klasický kostel, kde se provádějí bohoslužby a zpovědi.
Mimo jiné zde ale lidé stojí zástupy, aby si mohli šlápnout do takzvané ďáblovy stopy, která je zde na podlaze otisknuta v dlaždicích vedoucích mezi lavicemi.
Teklo mu do bot, tak uzavřel dohodu s ďáblem
Psal se rok 1468 a architekt Jörg von Halsbach začal se stavbou kostela, o kterém měl poměrně velké představy. Jenže ne všechno šlo podle jeho plánu.
Ukázalo se, že si na sebe vzal příliš velký kus práce, který není schopen dokončit v limitu. Autority mu stanovily deadline a on začal panikařit.
Aby mohl Halsbach ukázat světu nový kostel s obrovskou rozlohou a dvěma gotickými věžemi tak, jak ho viděl ve své hlavě, požádal o pomoc samotného ďábla.
Ten mu slíbil, že kostel bude dokončen včas a v plné kráse, ale musí být splněna jedna podmínka. Budova bude postavena na počest jemu, samotnému ďáblu, nikoli Bohu.
Toho mělo být docíleno tím, že do kostela bude zamezen přístup světlu. A Halsbach na tuto nabídku kývl.
Podmínky nedodržel a ďábla rozzuřil
Halsbach kostel dostavěl včas, přesně jak ďábel řekl. Z jedné strany zastínil světlo několika silnými bílými sloupy. Stále však byl v kostele dostatek oken a slunce do něj zvenku pronikalo.
Když ďábel zjistil, že Halsbach dohodu nedodržel tak, jak bylo smluveno, naštval se. Vzteky uprostřed kostela dupl, a zaryl tak svou nohu do podlahy.
Na tom místě od té doby zůstala takzvaná ďáblova stopa, kvůli které jezdí do kostela věřící i nevěřící jako turisté, kteří chtějí vidět boží místo označené ďáblovým znamením.
Jaký trest dostal samotný architekt Jörg von Halsbach není známo, historie se o něm více nezmiňuje. Možné tak je, že se ďábel spokojil pouze s pošpiněním svatého místa.
Kostel v průběhu let prošel mnoha rekonstrukcemi, ďáblova stopa ale zůstala neporušena. Dodnes je budova věřícím i turistům přístupná.
Autor: Šárka Cvrkalová
