Po rozchodu s přítelem se Hedvika neměla kam vrátit, proto využila nabídky své maminky a nastěhovala se k ní. Netušila však, že právě tím udělá asi největší chybu ve svém životě. Myslela si, že v bytě své matky stráví jen přechodnou dobu, jenže to se šeredně spletla.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Jakmile totiž Hedvika přistoupila na nabídku své maminky, chytila se do pasti. Od toho okamžiku ztratila kontrolu nad rozhodováním a její život začal řídit někdo jiný.
Přítel mě vyhodil z bytu a já neměla kam jít
Jsou to dva roky, co jsem se rozešla s přítelem. Abych však byla přesná – to on se rozešel se mnou. Zamiloval se totiž do kolegyně z práce a mě vyhodil z bytu uprostřed noci po velké hádce.
Se dvěma kufry a asi třemi igelitkami jsem neměla, kam bych šla. Napadlo mě jediné – zazvonit ve tři ráno u svojí matky. Ta mě samozřejmě pozvala dál a dala mi nabídku, kterou jsem v tu chvíli nemohla odmítnout.
Byla jsem na dně. Bez bydlení a přítele. Proto jsem souhlasila s tím, že budu nějaký čas bydlet u matky, která po smrti otce žila v bytě sama. Netušila jsem však, jak velkou dělám chybu.
Ztratila jsem svobodu rozhodovat sama za sebe
Několik prvních týdnů jsem byla ráda, že mám někoho, kdo o mě pečuje. Rozchod mi psychicky velmi ublížil a já byla vděčná, že byla poblíž máma, která mě uměla utišit.
Nestyděla jsem se za to, že se ve svých letech nechávám hýčkat maminkou – vážně jsem to v té době potřebovala. Ani jsem si nevšimla, že nade mnou moje máma přebírá kontrolu.
Ani jsem se nenadála a najednou jsem ztratila svobodu rozhodovat sama za sebe. Máma totiž podlehla dojmu, že ví všechno nejlíp, a rozhodovala o mně.
Bez jejího svolení jsem nemohla vůbec nic. Ani na rande
Máma si usmyslela, že když bydlím v jejím bytě, musím ji poslouchat. Samozřejmě mě napadlo se odstěhovat, ale to mi hned zakázala a ještě mě zkoušela citově vydírat, že si na mě zvykla a beze mě už to nezvládne.
Najednou jsem nemohla nic. Nemohla jsem ani na rande, protože si to máma nepřála. Neměla jsem tak možnost najít si nového přítele a začít od začátku.
Máma mi zakazovala také vyjít si večer ven. A když už mi to přeci jen dovolila, musela jsem se vrátit v čas, který mi určila. A to i přesto, že jsem byla dávno dospělá!
Mám pocit, že už to déle nezvládnu
Už dva roky o sobě nerozhoduji sama – rozhoduje za mě moje máma. Jsem z toho vyčerpaná a mám pocit, že se mi kvůli tomu snížilo sebevědomí.
Několikrát jsem uvažovala, že uteču. Jen náznak toho ale způsobil, že se máma začala hroutit a vyhrožovat mi, že to beze mě nezvládne a něco si udělá.
Jsem v koncích a nevím, co mám dělat. Nechci mámě ublížit, hodně mi pomohla, ale na druhou stranu už to dlouho nevydržím. Chci žít svůj život!
Autor: Nikol Kolomazníková
Názor odborníka
Dokázat se vzepřít svým rodičům pro nás může být někdy velmi náročné. Jsou to koneckonců lidé, kteří nás vychovali – jsme zvyklí je od malička poslouchat, a tak je poměrně snadné sklouznout do starých pevně zajetých kolejí. Je ovšem potřeba si uvědomit, že už jsme dospělí a věci se mají jinak než v dětství.
Každý dospělý člověk má svá práva. Máme například právo být šťastný a rozhodovat se sami za sebe. Máme právo říci NE a stát si za svým. Máme právo žít svůj život pro sebe, ne pro někoho jiného.
Citové vydírání je forma manipulativního jednání. Čím bližší nám taková osoba je, tím obtížněji se nám vzdoruje. Jedinou možností je se takovému chování postavit je jednoznačně se vymezit. To můžeme například tak, že dáme najevo, že nám na nich záleží a máme je rádi, ale že se nám nelíbí, jak se chovají k nám, co v nás jejich jednání vzbuzuje, jak to porušuje naše práva, a že bychom o ně neradi přišli, ale jejich jednání nemůžeme déle snášet.
Takovýto asertivní přístup není vlastní každému člověku. Je však možné a prospěšné se ho naučit, neboť ho člověk využije v celé škále věcí. Psychologové, koučové či jiní odborníci mohou být vhodnými učiteli takovýchto schopností.
