Renata o svém manželovi věděla, že nerad utrácí. Všimla si toho již v době, kdy se poznali. Už tenkrát totiž neutratil zbytečně navíc ani korunu. Tehdy byla Renata ještě přesvědčená, že je takový muž pro život dobrá volba.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Postupem let ale začala Renata svůj názor měnit. Na jednu stranu bylo fajn, že měli slušnou finanční rezervu na horší časy. Jenže co všechno pro to musela po boku svého muže vytrpět…
Líbilo se mi, že má v penězích pořádek
Marek byl naprostý opak mě. Zatímco já dříve utratila skoro celou svoji výplatu, on měl všechny výdaje pečlivě rozdělené a neutratil více, než kolik bylo skutečně potřeba. Přehled a jistota ve financích se mi na něm líbily.
Když jsme spolu začali žít, začal se Marek starat také o moje peníze. Zpočátku mi to nevadilo. Naopak se mi líbilo, že mi díky němu na konci měsíce i nějaké finance zbyly. To pro mě byla změna.
Svatba nebyla podle mých představ
První okamžik, kdy jsem zalitovala Markovy přehnané snahy šetřit, byla naše svatba. Asi jako každá žena jsem si ji vysnila úplně jinak. Marek ale nechtěl utratit moc peněz, proto mi v mnoha ohledech pořádně utáhl opasek.
Svatba nakonec proběhla úplně jinak, než jak jsem si představovala. Pár měsíců mě to trápilo, ale po letech jsem to dokázala hodit za hlavu. Přišly totiž mnohem horší věci.
Jeho snaha šetřit mi začínala vadit
Marek vždycky tzv. seděl na penězích, ale postupem let se jeho snaha ušetřit za každou cenu pro mě stávala neúnosnou. Dávno jsme měli jeden společný účet a já peníze na domácnost a na děti dostávala přídělem.
Když jsem chtěla něco pro sebe, nad rámec měsíčního rozpočtu, musela jsem se manžela nejdříve dovolit. Pokud svolil, dal mi třeba tisícovku, nikdy více. Začínalo mi vadit, že pořád tak šetří.
Před kamarádkami jsem se cítila trapně
Kvůli svému muži jsem se několikrát cítila ponížená. Například když jsme s kamarádkami zašly do restaurace na skleničku vína. Zatímco si holky mohly dát všechno, na co měly chuť, já musela počítat.
Dostala jsem totiž jen omezené kapesné. Před kamarádkami jsem nedala nic najevo a tvářila se, že nechci večeřet, ačkoli ony všechny jedly chutná jídla a já se na ně jen dívala. Nebylo to tak, že bych neměla hlad – to jsem řekla jim. Bylo to proto, že jsem na večeři neměla dost peněz.
Po jeho další snaze ušetřit naše manželství krachlo
Před nějakou dobou přišel Marek s dalšími nápady, jak snížit naše výdaje. Prvním z nich bylo, že se budeme koupat celá rodina v jedné vodě a tím hodně ušetříme.
Odmítla jsem, vždyť voda přece nestojí svět! Vrcholem všeho bylo, že po nás chtěl, abychom se koupali jen dvakrát do týdne. Tehdy jsem si řekla, že už to stačí, a podala žádost o rozvod. Tohle jsme si rozhodně nezasloužili.
Nyní jsem dva měsíce po rozvodu. S bývalým manželem sice vycházíme, hlavně kvůli dětem, ale já vím, že jsem udělala dobře. Nyní snad konečně začnu zase pořádně žít.
Autor: Nikol Kolomazníková
