Čtenářka Kateřina už od svého dětství bojuje se smůlou, která se jí stále lepí na paty. Když byla dítě, ostatní ji uklidňovali, že ze své nešikovnosti jednou vyroste. Čas plynul a Kateřina stále více trpěla. Do redakce zaslala e-mail, ve kterém zmiňuje své přání, aby alespoň jednou v životě měla konečně štěstí.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Všechno začalo už na základní škole
Kateřina svou smůlu poznala už na základní škole. Hlásila se pravidelně do školních recitačních soutěží a vítězství jí vždy uniklo jen o kousek. Chyběl jí bod, někdy jen půl bodu, aby si odnesla výhru. Vinu svalovala na vyučující a porotu a snažila se nelámat si s výsledkem hlavu.
„Myslela jsem, že s příchodem na střední školu moje smůla zmizí. Držela se mě ale pevně dál,“ vypráví Kateřina. Opět se s ní setkala ve chvíli, kdy se poprvé zamilovala.
U svého vysněného kluka neuspěla
„Bylo to období, kdy se každý na škole snažil najít první lásku,“ tvrdí. „Já jsem si vyhlédla jednoho staršího kluka, ale než jsem ho stihla oslovit, začal randit s mou kamarádkou,“ dodává. Přítele si Kateřina nenašla ani v posledním ročníku. Snažila se po celou dobu usilovně věnovat studiu, aby se dostala na lékařskou fakultu.
Přijímacími zkouškami neprošla, dobrý výsledek jí utekl o vlásek
„Do přijímacího testu jsem dala úplně všechno, bohužel to nestačilo,“ tvrdí. Kateřina měla v testu vše v pořádku, nenapadlo ji ale, že je zadání i na druhé straně. Odevzdala tedy jen polovinu vypracovaného testu, což nakonec nestačilo.
„Občas si to nějaký student rozmyslí, a nakonec nastoupí na jinou školu. Byla jsem první pod čarou a čekala jsem, jestli se uvolní místo. Bohužel jsem opět zažila zklamání,“ vypráví.
Dnes už ji neúspěch nepřekvapuje
Kateřina si na svou smůlu v životě pomalu zvyká. Nakonec se dostala do práce, kterou hodnotí jako průměrnou, ale je ráda, že alespoň jednou se jí něco podařilo. Při ostatních pohovorech byla neúspěšná, stejně jako na každém rande, které od té doby měla.
„Nechci vyhrávat denně ve sportce nebo natrefit na nejkrásnějšího chlapa. Bohatě by mi stačilo, kdybych měla normální život jako ostatní,“ tvrdí. Kateřina se časem naučila nemít očekávání a od té doby už ani necítí zklamání. Rovnou počítá s prohrou a v úspěch už nedoufá.
Doufá, že se jednou situace změní
„Věřím, že je to jen nějaká životní zkouška. Určitě se časem všechno změní a já budu žít normálně,“ doufá. „Přátelé si z mojí smůly dělají legraci a tvrdí, že jsem moc pověrčivá, já mám ale pocit, že jsem snad prokletá, protože smůla na mě čeká na každém rohu,“ vysvětluje.
Autorka: Tereza Hotovcová
