Bizarní prase brázdící dna oceánů dýchá konečníkem a jí zbytky mrtvých těl

od Šárka Blahoňovská
Zdroj: NOAA/MBARI / CC BY-SA o

Vypadá to jako mikroorganismus pod mikroskopem, ve skutečnosti je to živočich, jenž brázdí hladiny oceánu a čistí je od rozpadajících se organismů. Toto mořské stvoření je zajímavé nejen svým zevnějškem, ale právě onou úlohou, kterou ve slané vodě zastává.

Proč se mu říká mořské prase, je jasné na první pohled. Světle růžová barva a baculaté tělíčko jsou jasnými ukazateli.

To je ale asi tak vše, čím se tito mořští tvorové podobají svým suchozemským jmenovcům.

Vysavači mrtvých těl ze dna oceánů

Tito vysavači rozkládajících se těl jiných organismů ale nejsou tak neškodní, jak se může zdát. Tedy aspoň pro potenciální nepřátelé.

Dokázali totiž vyvinout speciální obranný mechanismus spočívající v jedovaté kůži.

To asi nebylo nic podivného, jelikož způsobů obrany je napříč zvířecí říší opravdu velké množství.

Bizarnějším faktem je spíše to, jakým stylem mořské prase dýchá. Používá totiž k této činnosti konečník, jenž mu někdy slouží i jako druhá ústa.

Mořská prasata totiž rytmicky rozpínají a stahují svá těla, aby čerpali vodu právě do svých konečníků. Poté filtrují kyslík z vody přes strukturu podobnou plicím.

Bez nohou by si nepochutnali

Výčet zvláštností však nekončí ani zde. Mořská prasata mají totiž nohy úplně někde jinde, než byste očekávali.

Jsou to totiž ty trubicovité výběžky, které vypadají jako antény. Slouží k identifikaci poživatelných zbytků na dně oceánu od toho, na čem by si tito tvorové zrovna nepochutnali.

Objevují se sami nebo ve skupinách, zejména pokud se nacházejí v blízkosti bahna, v němž je spoustu potravy. Taková kostra velryby je pro hejno mořských prasat nevídaná hostina.

Jemná skořápka znemožňuje další výzkum

Toto málo, co víme o těchto mořských obyvatelích, známe díky Johanovi Hjalmarovi Théelemu, který tyto tvory popsal ve svých spisech na cestách po světě v letech 1872 až 1876.

Přírodovědci bohužel zatím například netuší, jakého věku se mořská prasata mohou dožít.

Problémem při dalším studiu je především to, že mají tak jemnou skořápku, že se při manipulaci s nimi lehce rozpadne.

Autor: Šárka Blahoňovská

Související články