Vztek je obvykle považován za negativní emoci. Ve skutečnosti jde ale také o způsob, jak emoce filtrovat, což je mnohdy velmi potřebné. A navíc mnoha lidem přináší cizí agresivní chování potěšení. Proč si někteří z nás ve skutečnosti užívají naštvání ostatních?
Obecně si lidé pravděpodobně myslí, že se většina osob snaží vyřešit každou situaci v klidu, protože nikdo nechce nikoho naštvat zbytečně. To ale není pravda. Každý ve svém okolí máte určitě někoho, kdo si vyloženě užívá, když může ostatní vytáčet. A možná jste to právě vy.
Může za to testosteron
Někteří lidé si agresi ostatních kolem sebe užívají. Dělá jim dobře, když se s nimi lidé hádají, když se zlobí a vztekají. Podle webu Michigan News si agresi ostatních užívají především lidé s vyšší hladinou testosteronu v těle.
Testosteron je mužský pohlavní hormon, který je ale produkován také u žen. Čím více ho člověk má, tím šťastnější pocity vnímá, když se lidé kolem něj chovají agresivně, křičí, hádají se, popisuje Reuters.
Testosteron má totiž v těle mimo jiné zodpovědnost za potřebu dominance, kterou člověk pociťuje. Ve chvíli, kdy se nám podaří někoho naštvat nebo ho dostat do nepříjemné situace, cítíme se nad ním nadřazení, vysvětlil profesor Oliver Schultheiss.
Signály v obličeji
Na emoce lidí s vyšší hladinou testosteronu v těle má vliv nejen to, jak lidé v jejich okolí jednají, ale také to, jak se tváří. Studie prokázala, že právě naštvané obličeje vyvolávají potěšení u velké části mužů a také u žen, které mají vyšší množství tohoto hormonu.
Tyto osoby mají také tendenci provokovat a hádat se. A to ne z toho důvodu, aby dokázaly svou pravdu. Mnohdy se dostanou do konfliktu i přesto, že vědí, že pravdu nemají. Dělá jim ale dobře, když v ostatních vyvolávají negativní emoce.
Pokud máte ve svém okolí někoho, kdo si očividně užívá vytáčení jiných lidí, pravděpodobně je to způsobeno jeho hormony, a neměli byste ho tak ze situace vinit. Je ale jasné, že takové osoby většina z nás v lásce příliš nemá a je těžké se s nimi naučit vycházet.
Zdroj: Science Daily, Michigan News, Huffpost, Reuters
Autor: Šárka Cvrkalová
