Koloseum: Děsivá jatka, ale i nevinná zábava

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
Koloseum
Koloseum

Koloseum se začalo stavět kolem roku sedmdesát našeho letopočtu. Od té doby byly jeho zdi svědkem zábavy, ale i hrůz plných krve a utrpení. Bavili se zde bohatí i střední vrstva, zatímco otroci zde zažívali boj o holý život. Římští vládci byli ochotní platit neskutečné částky za to, aby vyplnili svůj volný čas.

Napínavé zápasy

Nebylo třeba platit, abyste mohli tyto napínavé hry spatřit. Vstup do Kolosea byl totiž zdarma. Jen místo se odvíjelo od vašeho společenského postavení.

Snad nejznámějším scénářem, který si dodnes mnoho lidí s touto stavbou spojuje, jsou boje gladiátorů. Těmi byli nejčastěji otroci a váleční zajatci, již se na tuto pozici dostávali nedobrovolně.

Našli se ale i tací, kteří si chtěli vybudovat pověst silného bojovníka, a proto se hlásili do zápasu dobrovolně. Zápasy byly kruté a nelítostné, ale ve své době bavily společnost.

Falešné námořní bitvy

Famózní a velmi nákladná podívaná přišla ve chvíli, kdy se Koloseum zaplnilo vodou, aby zde mohly probíhat falešné námořní bitvy. Tímto způsobem se rekonstruovaly známé události a lidé se na ně přicházeli dívat jako do divadla.

Zápasy se šelmami

Z Afriky byla také často dovážena divoká zvěř, která se používala k boji, nebo byla v Koloseu vytvořena replika lesa a diváci si mohli zvěř prohlédnout v celé její kráse. Často se dováželi lvi, nosorožci, spousta hrochů a také slonů.

Krutý osud pro odsouzené

Koloseum za dobu své existence zažilo také spoustu poprav. Mnoho zločinců před zraky přihlížejících přicházelo o život. Ve spoustě knih se také můžete dočíst, že zde byli krutě popravováni křesťané.

Tato skutečnost však nikdy nebyla prokázána, a je proto velkým tajemstvím, jaké hrůzy se zde skutečně odehrávaly.

Hry postupem času přestávaly být populární, financování bylo nákladné, a proto veškeré zápasy ustaly. Nyní je Koloseum oblíbeným turistickým cílem, ale také připomínkou toho, jak se bavily minulé kultury. Jeho dnešní podoba je z velké části zrekonstruovaná a autentická zůstala přibližně jedna třetina.

Autor: Tereza Hotovcová

Související články