Cotardův syndrom: Vzácná psychická porucha, při které se člověk považuje za mrtvého

od Šárka Cvrkalová
2 minuty čtení
Cotard syndrom
Zdroj: Shutterstock

Cotardův syndrom je známý také pod názvem syndrom chodící mrtvoly. Jedná se o vzácné psychické onemocnění, při kterém mají pacienti pocit, že už nejsou mezi živými. Léčit je je velmi komplikované, věří totiž, že jsou díky tomu v podstatě nesmrtelní, uvádí Healthline.

Nemoc poprvé popsal pařížský neurolog a psychiatr Dr. Jules Cotard v roce 1882. Ten se tehdy setkal se ženou, která ve svých 43 letech tvrdila, že je už dva roky po smrti. Dokázaly jí tehdy pomoci opiáty, ale vždy jen na několik dní, než se problémy vrátily, píše Psychiatrist.

Oživlá mrtvola

Syndrom se vyskytuje poměrně vzácně. Pacienti obvykle cítí nejprve absenci nějakého orgánu v těle. Mají například pocit, že jim zcela selhaly ledviny, játra nebo mozek, vysvětluje Psychiatrist.

Studie z roku 2008 dále uvádí, že lidé mají pocit, jako by jim v těle neproudila krev, považují se za mrtvé, proto dělají často nelogické věci, protože mají dojem, že zemřít podruhé už nemohou.

Lidé s tímto onemocněním často odmítají jíst a pít, spí až v případě úplného vyčerpání, zanedbávají osobní hygienu, trpí sebepoškozováním a depresemi. Někdy mají také halucinace, nebo si dokonce myslí, že jsou pro ostatní neviditelní.

Jak se nemoc léčí?

Nejčastěji se nemoc vyskytuje u pacientů po padesátce, objevuje se obvykle u lidí, kteří už dříve trpěli nějakou psychickou nemocí, například depresemi. Léčba tohoto psychického problému je velmi komplikovaná.

Pacienti často mají dojem, že nemá cenu jim pomáhat, protože už nežijí. Přesto se nicméně běžně doporučují antidepresiva, antipsychotika a stabilizátory nálad.

Pokud nic z těchto věcí nepomáhá, přichází na řadu takzvaná elektrokonvulzivní terapie, píše Medical News Today. Pacientovi v celkové anestezii se do mozku posílají elektrické signály, které mohou mozku pomoci se stabilizací některých jeho funkcí.

V případě, že nejsou pacienti nebezpeční sobě ani okolí, léčí se běžně doma. V některých případech je ale třeba na ně dohlížet v psychiatrických léčebnách, jelikož mají tendence ubližovat sobě i ostatním. Mají totiž pocit, že nic z toho je nijak jakožto mrtvé osoby ovlivnit nemůže.

Zdroj: Psychiatrist, NIH, WebMD, Healthline, Medical News Today

Autor: Šárka Cvrkalvoá


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články