Dnes má Lenka kolem sebe skvělé přátele a lidi, na které se může spolehnout. Má skvělou práci, manžela a dvě děti. Nikdo by si ani nepomyslel, že na střední škole to byla dívka, kterou ve třídě neměl skoro nikdo rád.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Moc jsem se se spolužáky nebavila. Byla jsem tichá, soustředila se na školu, chodila rovnou domů vyhýbala se společenským akcím. Myslela jsem, že když se s nikým nebudu bavit, nebude mě nikdo ani nesnášet. Ve skutečnosti to bylo naopak,“ vykládá čtenářka.
Byla jsem snadný záchytný bod
„Na každé střední škole je někdo, kdo se stane terčem posměchu. Ať už proto, že nosí rovnátka, brýle, nebo je nějak jinak divný. A já jsem byla obyčejná holka, která ničím nevyčnívala. Přesto se mi ostatní smáli,“ říká.
„S nikým jsem se nebavila, byla jsem šprtka, která dostávala samé jedničky, ale když ji někdo pozdravil, sklopila zrak a držela se stranou. Urážky jsem snášela tiše, nikdo se mě nezastal, takže jsem byla snadným cílem.“
Lence se ostatní na střední smáli kvůli jejím dobrým známkám, kvůli tomu, jak byla asociální, kvůli tomu, že si nenašla kamarády a místo toho trávila čas čtením knih.
„Všechno jsem to přehlížela. Bylo mi z toho smutno, ale nikdy mě nešikanovali fyzicky, takže jsem se jen uzavřela do sebe a věnovala se škole, aby ze mě jednou něco bylo.“
A to se jí také splnilo. Po několika letech začala pracovat v malé firmě svého kamaráda, která postupem času rostla a začala vynášet velké peníze.
Mám všechno, co si mohu přát. Bývalí spolužáci mohou jen závidět
„Když jsem začínala, dělala jsem jenom v účtárně. Ale postupně jsem se vypracovala. Nejen v pracovním, ale i osobním životě. I když ono to šlo ruku v ruce,“ vysvětluje čtenářka.
Ředitel firmy se totiž brzy stal jejím přítelem, později ji požádal o ruku a udělal ji spolumajitelkou firmy. „Brzy jsme spolu založili rodinu. Dnes vedeme velký rodinný podnik a daří se nám ve všech ohledech skvěle.“
Lenka se před nějakým časem viděla na srazu se svými bývalými spolužáky. Nikdo z nich se jí nesmál, když jim vyprávěla, jak si žije. „Nechci být zlá, ale dělá mi radost, že mi tak trochu závidí,“ dodává.
Podle Lenky její příběh dokazuje, že se člověk během života vyvíjí. Nejde jen o to, že se věnovala pouze škole, a proto se jí později v práci dařilo. Během života si uvědomila, co je ještě důležité kromě vzdělání.
„Je pravda, že mi jako mladé bylo smutno, byla jsem hodně sama a málo se socializovala. To se po skončení střední školy změnilo. A právě díky tomu jsem si našla v práci skvělý kolektiv a úžasného muže.“
Dnes je Lenka se svým manželem šťastná, vychovává s ním rodinu, společně pozvedávají podnik na vyšší a vyšší úroveň. A na šikanu na střední škole vzpomíná Lenka s tím, že nakonec všem ukázala, co dokáže.
Autor: Šárka Cvrkalová
