Když se řekne porucha příjmu potravy, většina lidí si hned vybaví anorexii nebo bulimii. Existují ale i další nemoci, které nejsou obecně známé, a proto s nimi ani mnoho lidí nebojuje.
Pro většinu osob je například neznámým pojmem slovo ruminace. Při této poruše člověk neustále jídlo vrací již z jícnu a přežvykuje ho stále znova a znova.
Posedlost zdravou stravou je svým způsobem také poruchou příjmu potravy, která se v tomto případě označuje jako orthorexie. Další nemoc, kterou mnozí trpí, aniž by si to uvědomovali, se nazývá pika.
Právě o té se na svém webovém blogu rozepsala autorka jménem Sidney, která už odmalička pikou trpí. Dlouhé roky ale netušila, že se u něj jedná o poruchu.
Jako malý jsem žvýkal komiksy. Pak jsem přešel na tužky a gumy
„Už jako malá holka jsem si každý večer četla v posteli komiksy. Pak jsem jejich zadní stranu utrhla a žvýkala jsem ji. Žvýkala jsem tak dlouho, dokud se nedala polknout. Měla jsem ráda mnoho druhů papíru, ale lesklé komiksové desky byly nejlepší,“ popisuje Sidney.
Když po pár letech začala chodit do vyšších ročníků základní školy, začala okusovat propisky a gumy z obyčejných tužek. Dodává, že často kousky tohoto nejedlého materiálu polykala.
„Ano, bylo mi opravdu trapně, když mi učitel vytýkal, abych se svým zlozvykem přestala, nebo když jsem před kamarády schovávala obaly od sušenek, abych je mohla přežvykovat, až budu sám,“ píše autorka.
Na webu jsem zjistil, že trpím poruchou příjmu potravy
Až v pozdějším věku přišla Sidney pomocí internetového článku na to, že to, co dělá, není zlozvyk, ale skutečný problém. Ať se totiž snažila sebevíc, nemohla si pomoci a polykala kousky plastů a nejedlých věcí.
„Až jeden článek mi ukázal, že je to porucha, která by se měla řešit. Svěřila jsem se matce, ale ta na mě i potom koukala vždy spíše naštvaně, když jsem okusovala rohy knih.“
Dodnes s tím vším bojuji. Našla jsem způsob, jak si pomoci
Pika je ve zkratce porucha příjmu potravy, při které člověk přežvykuje a velmi často také polyká kousky věcí, které neobsahují žádné nutriční hodnoty. Ty mohou ucpat střeva, poškodit trávicí i polykací soustavu, případně dokonce vést i ke smrti.
Navíc kvůli bakteriím, které se na předmětech, které nejsou určeny k jídlu, nacházejí, hrozí i otrava organismu. To vše dnes už Sidney ví. Přesto s problémem stále bojuje.
„Moje matka si myslí, že jsem se piky už dávno zbavila. Ale upřímně, i dnes, po prosezených dnech s psychology, se mi stane, že začnu žvýkat něco, co bych neměla.
Je to především proto, že mi to pomáhá získávat nad sebou kontrolu. Stejně tak jako si lidé koušou nehty, když jsou nervózní, já musím žvýkat plast, vatu nebo chuchvalce chlupů. Abych si neokusovala vlasy, musela jsem se dokonce ostříhat dohola.“
Sidney ale přišla s pomocí lékařů na to, že když bude kousat syrové brambory a těstoviny, které strukturou připomínají nejedlé věci, nahradí si tak to, co od dětství tolik potřebuje. A světe div se, tento trik u ní zatím skvěle funguje.
Autor: Šárka Cvrkalová
