Psí mumie: Byla objevena 20 let poté, co zoufalý pes uvízl v kmeni stromu. Vědci už ví, co za jejím vznikem stojí

od Šárka Blahoňovská
Zdroj: Exploregeorgia.org

Při kácení stromů narazí občas dřevorubci na zajímavé věci. Ptačí hnízda ve větvích, ostatky drobných živočichů nebo veverčí zásoby ořechů. Mumifikovaného psa ale nečekal nikdo z těch, kteří se na jeho nalezení podíleli.

Poměrně velkou náhodou se tělu při kácení stromu nic nestalo. Celý kmen naložili dřevorubci na korbu vozu a až poté se jeden z nich podíval dovnitř a všiml si mumifikovaného zvířete. To se brzy stalo zájmem vědců a muzeí.

Ve stromě bylo mrtvé zvíře chráněno před rozpadem

Tělo psa bylo nalezeno v roce 1980, po přezkoumání bylo zjištěno, že je pravděpodobně dvacet let staré.

Jak je tedy možné, že se mrtvola nerozpadla a zůstala v perfektním stavu uvnitř stromu?

Pes se do stromu dostal pravděpodobně pronásledováním nějakého zvířete, nejspíš veverky.

Šplhal vnitřkem kmenu a čím výše byl, tím víc bylo jeho tělo v dutině stromu zaseknuté.

Pes neschopný se otočit nakonec zůstal uvězněn a pošel hlady.

Jelikož byl skrytý před veškerým počasím a před predátory, kteří by jinak jeho ostatky poničili.

Navíc vysoko natolik, že ho ze země nemohlo žádné zvíře vycítit, zůstalo jeho tělo neporušené.

Suchý vnitřek dubu navíc způsobil mumifikaci těla, takže byl pes nalezen přesně tak, jak zemřel, v pozici zvířete, které se snaží dostat ze své pasti ven, s vyceněnými zuby a zápasnickým výrazem.

Skončil v muzeu a jméno dostal od lidí

Dřevorubci nakonec psa i s jeho stromem darovali muzeu, kde se na něho mohou zájemci podívat dodnes.

Přece jenom je to autentické dílo, u kterého by navíc při vyndávání z dutiny kmene hrozilo poškození.

Až do roku 2002 neměl mrtvý pes jméno. To se ale změnilo, když došlo v jedné z anket ke hlasování a mumifikované zvíře dostalo přezdívku Stuckie. Ta by se do češtiny dala přeložit jako „zaseknutý“.

Dnes je Stuckie k vidění v Lesním muzeu v Americe, kde si získává obrovský úspěch a láká návštěvníky z celého světa.

Autor: Šárka Cvrkalová

Související články